Náboženství antického Říma

Anotace:

Kurs poskytuje uvedení do studia římského náboženství. Prolegomenální část je věnována kulturně‑historickému kontextu a přehledu pramenů ke studiu. Po ní následuje výklad o panteonu, jeho proměnách v souvislosti s interpretatio græca, přejímání řecké mytologie a otázce původní italické mytologie v souvislosti s její tzv. historizací. Výklad o kultu je rozdělen v návaznosti na autochtónní tradici do dvou částí: první se obírá tzv. veřejným kultem (sacra publica) a jeho ústrojnými prvky v podobě chrámové instituce, kněžských funkcí, obětní a adorační praxe, bohoslužebných slavností a divinace. Druhá je zasvěcena tzv. soukromému kultu (sacra privata), zejména uctívání ochranných patronů domácnosti, resp. zemřelých předků a přechodovým rituálům. Závěr kursu chce zmapovat některé posuny v náboženském životě Říma na sklonku republikánského a v průběhu císařského období. Pozornost je v tomto ohledu věnována ritualizujícím a racionalizujícím tendencím, vzniku monoteistických spekulací v rámci solární teologie, kultu císařů a důsledkům konfrontace s tzv. orientálními kulty, především s křesťanstvím. Kromě studentů religionistiky může kurs posloužit i posluchačům klasické filologie a archeologie.

 

Sylabus:

1. Kulturně‑historický přehled: geografické vymezení, prehistorie Apeninského poloostrova, etnogeneze Italiků, etruské preludium, etapy římských dějin, společenské zřízení, společenské vrstvy, písmo, jazyky

2. Povaha pramenů ke studiu: archeologické nálezy materiální kultury (sakrální objekty, nekropole, sochy atd.), piktografické dokumenty (reliéfy, keramika, nástěnné malby, mince atd.), neliterární písemné prameny (epigrafický materiál), literární písemné prameny (historické, encyklopedické a antikvární, poetické a beletristické, filosofické)

3. Základní charakteristiky: sakrální terminologie (religio, sacer, sacrum – profanum, pietasimpietas), vznik konceptu obce a občanského náboženství

4. Panteon – uvedení do problematiky: základní typy posvátných reprezentací (deus, numen, genius, iuno)

5. Panteon I: „prekapitolská“ (Iuppiter, Mars, Quirinus) a „kapitolská“ (Iuppiter, Iuno, Minerva) triáda

6. Panteon II: Ianus, Vesta, Neptunus, Fons, Portunus, Fortuna, Mercurius, Volcanus, Saturnus

7. Panteon III: Ceres, Liber, Libera, Flora, Pomona, Pales, Tellus, Faunus, Silvanus, Diana, Venus

8. Panteon IV: zbožšťování personifiko­vaných abstrakt (Concordia, Victoria, Libertas atd.) a konkrét (Vaticanus, Potina, Insitor atd.)

9. Panteon V: recepce řeckých božstev (Apollo, Hercules, Æsculapius, Castor a Pollux atd.) v republikánském období, systematické interpretatio græca italických božstev, recepce řecké mytologie

10. Historizace mýtu: transpozice dědictví indoevropských mýtů do podání o nejstarších dějinách Říma, pozitivní zhodnocení historie jako specifická struktura římského náboženství

11. Recepce etruské náboženské tradice: posvátné texty (Etrus­ci libri), posvátné reprezentace, rituální domestikace prostoru, divinace (Ostentaria Tusca, fulgurium, extispicium), individuální a kolektivní eschatologie

12. Kult – uvedení do problematiky: terminologie (cultus, pax deo­rum, ritus, cærimoniæ), kategorie ritus romanus (resp. patrius), ritus græcus a ritus tuscus v republikánském období, dělení na sacra publica a sacra privata

13. Sacra publica I: bohoslužebné prostory – domestikace prostoru (pomerium), modality posvátného prostoru (tesca, templa), jejich dispozice, orientace a výzdoba, předpisy regulující provoz svatyní (lex templi), výroční den založení chrámu (dies na­talis)

14. Sacra publica II: sacerdotální instituce (Regia a rex sacrorum), kolégia (flamines, pontifices, virgines Vestales, augures, decemviri sacris faciundis, septem­­vi­ri epulones) a sodality (Fetiales, Salii, Luperci, Fra­tres Arvales)

15. Sacra publica III: bohoslužebné úkony – obětní praxe (sacrificium), její modality a průběh, adorace (modlitba, zpěv, hudba, tanec), intenzifikace bohoslužebných úkonů (devotio, defixio, evocatio, sacratio)

16. Sacra publica IV: bohoslužebné slavnosti (feriæ publicæ) – astronomický a občanský kalendář, struktura římského dělení měsíce, svátky tzv. Numova kalendáře, zemědělského cyklu a občanského cyklu, tzv. hry (ludi)

17. Sacra publica V: prodigia, sibylská tradice, nejdůležitější divinační techniky (auspicium, extispicium), soukromé věštby a šíření astrologie

18. Sacra privata I: aktéři (pater familias, vilicus), posvátnost domácího ohniště/krbu a tzv. lararia, patroni domácnosti (Lares, Penates), kult předků (Ma­nes, Lemures, Larvæ)

19. Sacra privata II: přechodové rituály – obřady spojené s narozením, iniciací do dospělosti, sňatkem a pohřbem

20. Proměny v republikánském období: ritualizující a racionalizující tendence, vznik „vědy o náboženství“ (Cato, Varro), vznik filosofie náboženství (Cicero, Seneka)

21. Solární teologie v císařském období: kult Sol invictus, monolatrické tendence v náboženské praxi, monoteistické spekulace v náboženském myšlení, politické motivy reformy sacra publica

22. Konfrontace s orientálními kulty v císařském období: stručný přehled orientálních kultů, kritika nové spirituality a renezance původních tradic za Augusta, rozlišování mezi religio a superstitio

23. Kult císařů: jejich kněžské role v sacra publica, božské atributy v ikonografii, personifikace jejich ctností a dosažených úspěchů, božstva jako comitatus Augustorum, císař jako adresát bohoslužebné adorace

24. Konfrontace s křesťanstvím: předkonstantinovská a pokonstantinovská fáze, Julián Apostata, křesťanství státním náboženstvím

 

Povinná literatura:

Michael Grant, Roman Myths. London – New York: Weidenfeld & Nicolson, 1971.

Robert Turcan, Rome et ses dieux. Paris: Hachette, 1998. [Angl. překl: The Gods of Ancient Rome. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2000.]

Doporučená literatura:

Václav Bahník et al. (ed.), Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.

Mary Beard, John North & Simon Price, Religions of Rome. 2 sv. Cambridge: Cambridge University Press, 1998.

Hubert Cancik & Helmuth Schneider (ed.), Der neue Pauly: Enzyklopädie der Antike. Stuttgart – Weimar: J. B. Metzler, 1996nn.

Georges Dumézil, La religion romaine archaïque suivi d’un appendice sur la religion des Étrusques. Paris: Payot, 1966; 19742. [Angl. překl.: Archaic Roman Religion, with an Appendix on the Religion of the Etruscans. 2 sv. Chicago: Chicago of University Press, 1970.]

John Ferguson, The Religions of the Roman Empire. Ithaca: Cornell University Press, 1970.

Jacqueline Champeaux, La religion romaine. Paris: Librairie Générale Française, 1998.

Kurt Latte, Römische Religionsgeschichte. München: C. H. Beck, 1960.

John Hugo Wolfgang Gideon Liebeschuetz, Continuity and Change in Roman Religion. Oxford: Oxford University Press, 1979.

Jörg Rüpke, Die Religion der Römer. München: C. H. Beck, 2001.

Ladislav Vidman, Od Olympu k Panteonu: Antické náboženství a morálka. Praha: Vyšehrad, 1986.

Georg Wissowa, Religion und Kultus der Römer. Handbuch der klassichen Altertumswissen­schaft 5/4; München: C. H. Beck, 1885; 19122; 1971 (reprint).