Náboženství antického
Říma
Anotace:
Kurs poskytuje uvedení do studia římského
náboženství. Prolegomenální část je věnována kulturně‑historickému kontextu
a přehledu pramenů ke studiu. Po ní následuje výklad o panteonu, jeho proměnách
v souvislosti s interpretatio græca,
přejímání řecké mytologie a otázce původní italické mytologie v souvislosti s její
tzv. historizací. Výklad o kultu je rozdělen v návaznosti na autochtónní
tradici do dvou částí: první se obírá tzv. veřejným kultem (sacra publica) a jeho ústrojnými prvky v podobě
chrámové instituce, kněžských funkcí, obětní a adorační praxe, bohoslužebných
slavností a divinace. Druhá je zasvěcena tzv. soukromému kultu (sacra privata), zejména uctívání
ochranných patronů domácnosti, resp. zemřelých předků a přechodovým rituálům. Závěr
kursu chce zmapovat některé posuny v náboženském životě Říma na sklonku
republikánského a v průběhu císařského období. Pozornost je v tomto
ohledu věnována ritualizujícím a
racionalizujícím tendencím, vzniku monoteistických spekulací v rámci
solární teologie, kultu císařů a důsledkům konfrontace s tzv. orientálními
kulty, především s křesťanstvím. Kromě studentů religionistiky může kurs posloužit i
posluchačům klasické filologie a archeologie.
Sylabus:
1.
Kulturně‑historický přehled: geografické vymezení, prehistorie Apeninského
poloostrova, etnogeneze Italiků, etruské preludium, etapy římských dějin,
společenské zřízení, společenské vrstvy, písmo, jazyky
2. Povaha pramenů ke studiu: archeologické nálezy materiální kultury (sakrální objekty, nekropole,
sochy atd.), piktografické dokumenty (reliéfy, keramika, nástěnné malby, mince
atd.), neliterární písemné prameny (epigrafický materiál), literární písemné
prameny (historické, encyklopedické a antikvární, poetické a beletristické, filosofické)
3. Základní
charakteristiky: sakrální terminologie (religio, sacer, sacrum – profanum, pietas – impietas), vznik
konceptu obce a občanského náboženství
4. Panteon – uvedení do
problematiky: základní typy posvátných reprezentací (deus, numen,
genius, iuno)
5. Panteon I:
„prekapitolská“ (Iuppiter, Mars, Quirinus) a „kapitolská“ (Iuppiter, Iuno,
Minerva) triáda
6. Panteon II:
Ianus, Vesta, Neptunus, Fons, Portunus, Fortuna, Mercurius, Volcanus, Saturnus
7. Panteon III: Ceres,
Liber, Libera, Flora, Pomona, Pales, Tellus, Faunus, Silvanus, Diana, Venus
8. Panteon IV: zbožšťování personifikovaných
abstrakt (Concordia, Victoria, Libertas atd.) a konkrét (Vaticanus, Potina,
Insitor atd.)
9. Panteon V:
recepce řeckých božstev (Apollo, Hercules, Æsculapius, Castor a Pollux
atd.) v republikánském období,
systematické interpretatio græca italických božstev, recepce řecké mytologie
10. Historizace mýtu:
transpozice dědictví indoevropských mýtů do podání o nejstarších dějinách Říma,
pozitivní zhodnocení historie jako specifická struktura římského náboženství
11. Recepce etruské
náboženské tradice: posvátné texty (Etrusci libri), posvátné reprezentace, rituální domestikace prostoru, divinace (Ostentaria Tusca, fulgurium, extispicium), individuální a kolektivní eschatologie
12. Kult – uvedení do
problematiky: terminologie (cultus, pax deorum, ritus, cærimoniæ), kategorie ritus romanus (resp. patrius), ritus græcus a ritus
tuscus v republikánském období, dělení na sacra publica a sacra privata
13. Sacra
publica I: bohoslužebné
prostory – domestikace prostoru (pomerium), modality posvátného prostoru
(tesca, templa), jejich dispozice, orientace a výzdoba, předpisy regulující provoz svatyní (lex templi), výroční den založení chrámu (dies natalis)
14. Sacra publica II:
sacerdotální instituce (Regia a rex sacrorum), kolégia (flamines, pontifices, virgines Vestales, augures, decemviri sacris faciundis, septemviri epulones) a sodality
(Fetiales, Salii, Luperci, Fratres
Arvales)
15. Sacra publica III: bohoslužebné úkony – obětní praxe (sacrificium), její modality a průběh,
adorace (modlitba, zpěv, hudba, tanec), intenzifikace bohoslužebných úkonů (devotio, defixio, evocatio, sacratio)
16. Sacra publica IV: bohoslužebné slavnosti (feriæ publicæ) – astronomický a občanský kalendář,
struktura římského dělení měsíce, svátky tzv. Numova kalendáře, zemědělského
cyklu a občanského cyklu, tzv. hry (ludi)
17. Sacra publica V: prodigia, sibylská tradice, nejdůležitější
divinační
techniky (auspicium, extispicium), soukromé věštby a šíření astrologie
18. Sacra privata I: aktéři
(pater familias, vilicus), posvátnost domácího ohniště/krbu a
tzv. lararia, patroni domácnosti (Lares,
Penates), kult předků (Manes,
Lemures, Larvæ)
19. Sacra privata II:
přechodové rituály – obřady spojené s narozením, iniciací do dospělosti, sňatkem
a pohřbem
20. Proměny v republikánském
období: ritualizující
a racionalizující tendence, vznik „vědy o náboženství“ (Cato, Varro), vznik filosofie
náboženství (Cicero, Seneka)
21. Solární teologie
v císařském období: kult Sol invictus,
monolatrické tendence v náboženské praxi, monoteistické spekulace
v náboženském myšlení, politické motivy reformy sacra publica
22. Konfrontace
s orientálními kulty v císařském období: stručný
přehled orientálních kultů, kritika nové
spirituality a renezance původních tradic za Augusta, rozlišování mezi religio a superstitio
23. Kult císařů:
jejich kněžské role v sacra publica,
božské atributy v ikonografii, personifikace jejich ctností a dosažených
úspěchů, božstva jako comitatus Augustorum,
císař jako adresát bohoslužebné adorace
24. Konfrontace s křesťanstvím: předkonstantinovská a pokonstantinovská fáze, Julián
Apostata, křesťanství státním náboženstvím
Povinná literatura:
Michael Grant, Roman Myths. London – New York: Weidenfeld & Nicolson, 1971.
Robert Turcan, Rome et ses dieux. Paris: Hachette, 1998. [Angl. překl: The Gods of Ancient Rome. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2000.]
Doporučená literatura:
Václav Bahník et al. (ed.), Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.
Mary Beard, John North & Simon Price, Religions of Rome. 2 sv. Cambridge: Cambridge University Press, 1998.
Hubert Cancik & Helmuth Schneider (ed.), Der neue Pauly: Enzyklopädie der Antike. Stuttgart – Weimar: J. B. Metzler, 1996nn.
Georges Dumézil, La religion romaine archaïque suivi d’un appendice sur la religion des Étrusques. Paris: Payot, 1966; 19742. [Angl. překl.: Archaic Roman Religion, with an Appendix on the Religion of the Etruscans. 2 sv. Chicago: Chicago of University Press, 1970.]
John Ferguson, The Religions of the Roman Empire. Ithaca: Cornell University Press, 1970.
Jacqueline Champeaux, La religion romaine. Paris: Librairie Générale Française, 1998.
Kurt Latte, Römische Religionsgeschichte. München: C. H. Beck, 1960.
John Hugo Wolfgang Gideon Liebeschuetz, Continuity and Change in Roman Religion. Oxford: Oxford University Press, 1979.
Jörg Rüpke, Die Religion der Römer. München: C. H. Beck, 2001.
Ladislav Vidman, Od Olympu k Panteonu: Antické náboženství a morálka. Praha: Vyšehrad, 1986.
Georg Wissowa, Religion und Kultus der Römer. Handbuch der klassichen Altertumswissenschaft 5/4; München: C. H. Beck, 1885; 19122; 1971 (reprint).