Četba a pokus o výklad Heideggerova Unterwegs zur Sprache

Sylabus:

Seminář bude zaměřen v první řadě na pojetí „řeči“ (Sprache) u pozdního Heideggera (i v kontrastu s pojetím Bytí a času), jak je představuje v některých textech sborníku Unterwegs zur Sprache, a sice (po řadě) Die Sprache, Das Wesen der Sprache, Aus einem Gespräch von der Sprache a Die Sprache im Gedicht.

Předpokládaný postup:

1. Stručné uvedení do Husserlovy fenomenologie a jejích ústředních témat: redukce, věci samé – intencionalita – jednota noematu, intersubjektivita smyslu.
2. Heideggerovy inovace husserlovské fenomenologie v Bytí a času: otázka po bytí, lidský způsob bytí jako exemplární příklad, jeho strukturní stavba, se zvláštním přihlédnutím k úloze „řeči“ (Rede) a „jazyka“ (Sprache):

- „řeč“ jako konstitutivní část lidského způsobu bytí, nástroj artikulace svých praktických možností bytí ve světě, jazyk jako „nitrosvětská“ artikulace této schopnosti mluvit; „upadání“ do „řečí“

3. Die Sprache:

- „řeč“ (Sprache) jakožto charakterizovaná tím, že sama „mluví“, ne už jako lidská činnost vyjadřování; v ryzím (tj. básnickém) projevu řeči se otevírají věcem jejich bytostné možnosti; lidé se podílejí na řeči natolik, nakolik pozorně naslouchají „řeči“

4. Das Wesen der Sprache:

- důležitost ne-vědecké (tj. nenásilné) zkušenosti s řeči; čtení Georgeovy básně Slovo: slovo zjednává věci bytí (nalezené, ne vymyšlené slovo) – rezignace na představu, že bytí předchází řeči;

- dotazování se na řeč u ní samé – naslouchání řeči, nikoli pojmové uchopování (mluvíme, nakolik nás řeč sama nechá promlouvat);

- sousedství-blízkost myšlení a básnění;

- souvislost slova a bytí věcí – ani jedno není „obyčejným“ jsoucnem (problém ontologické diference?);

- bytnost řeči jako promluva (Sage, pověst?), jíž je člověk „pověřen“;

- „cesta“ (~tao) vyjadřuje bytnost řeči: mluvení je jednak pohyb (Bewegung) nějakým prostorem (“krajem”), který se nám otevírá, jednak zbudováváním cesty v tomto prostoru (Be-wëgung);

- říkání umožňuje věcem ukázat se, promluva (Sage) jako „ukaz“ (Zeige);

- polemika s pojetím prostoru a času jako fyzikálních parametrů, prostor a čas spíše jako to, v čem se sbližují komponenty všeho na světě - „součtveří“ (Geviert), a to díky usebírající promluvě řeči

5. Aus einem Gespräch von der Sprache:

- nesourodost evropských jazyků s asijskými pro vysokou schopnost abstrakce – řeč je „dům bytí“, obyvatelé různých domů se spolu bezmála nemohou domluvit;

- otázka japonské estetiky a iki – problém výkladu pomocí evropských pojmů; výklad pomocí metafyzických pojmů zavádí pochopení řeči na scestí (posun od metafyzických opozic smyslového a nadsmyslového a subjektu a objektu k hermeneutickému vztahu „dvojnosti“ „přítomnění“ a „přítomného“);

- význam gesta v japonském divadle;

- význam naslouchání a chápání pokynů, které nám řeč poskytuje;

- řeč jakožto „rozmluva“ „vedená“ řečí samou, dějinný rozměr rozmluvy;

- hermeneutika (etymologicky, a tedy „původně“) jako převzetí poselství od bohů – řeč si člověka přivlastňuje (či „uvlastňuje“), klade na něj nárok, aby nesl její poselství, jež odkrývá bytí či „přítomnění“ (Anwesen) všeho, co je:

řeč není řečí člověka, nýbrž jej upotřebuje, aby vyjádřil její „poselství“

6. Die Sprache im Gedicht:

- výklad celé Traklovy poezie jakožto vyvěrající z jednoho jediného zdroje – jediné Básně (Gedicht), a důležitých témat v ní:

- „místo“ (Ort) Básně – odkud jsou básně „vykládány“ (Erörterung) - „odloučenost“ (Abgeschiedenheit);

- „duchovnost“ (Geistlichkeit);

- „plémě“ (Schlag), staré a nové pokolení (Geschlecht);

- bolest;

- básnění jako naslouchání a opakování (nach-sagen), od-povídání cestě ze zániku do zániku, k Západu (Abendland – země večera), akcent na skrytost Západu, ne čehosi zaniklého a rozpadlého, ale čekajícího na objevení

7. (fakultativně, bude-li čas) stručný pohled na Heideggerovo pojetí pravdy, též v Bytí a čase i v O bytnosti pravdy: pravda (bytí) jako „neskrytost“ („světlina“), umožňující věcem (jsoucnům) být (být něčím ve zkušenosti); konfrontace s tradičn(ějš)ími pojetími (teoriemi) pravdy
8. (fakultativně, bude-li čas) analytickofilosofická (Rortyova) kritika pozdněheideggerovského pojetí řeči coby degradace výsledků Bytí a času

Forma:

První jedno nebo dvě sezení budou věnována přednášce uvádějící zcela stručně do základních motivů Husserlovy filosofie a Heideggera Bytí a času. Dále už bude kurs probíhat jako seminář: formou „referátů“ a diskuse nad probíranými texty.

Vstupní předpoklady:

Seminář neklade nároky na předběžnou znalost Heideggera nebo němčiny (i když to samozřejmě může být výhodou), je otevřen studentům jakéhokoli ročníku nebo fáze studia. Je zapotřebí pouze odvahy a ochoty zabývat se poněkud problematickými a kontroverzními, ale zato zajímavými a hezkými, filosofickými texty.

Výstup:

Předpokládanou výstupní atestací je zápočet, jejž účastník obdrží primárně za přednesení svého „referátu“; alternativně, pokud se na někoho nedostane řada v semináři nebo v jiném podobném případě, za odevzdání písemné práce. Průběh jiného druhu atestace, bude-li o něj některý z účastníků stát, bude upřesněn na prvním sezení.

Literatura:

a) primární texty:

Martin Heidegger, Unterwegs zur Sprache, Tübingen 1960

(+ pracovní český překlad téhož, bude k dispozici)

Martin Heidegger, Básnicky bydlí člověk, Praha 1993.

Martin Heidegger, Bytí a čas, Praha 2002.

(+ fakultativně německý originál Sein und Zeit, pro pilné)

Martin Heidegger, O humanismu, Rychnov nad Kněžnou 2000.

Martin Heidegger, O pravdě a bytí, Praha 1993.

Martin Heidegger, Co je metafyzika?, Praha 1993.

b) podkladová literatura (pro ilustraci, co si asi četl Heidegger, když své texty psal):

Friedrich Hölderlin, Světlo lásky, Praha 1977.

Georg Trakl, Šebestián ve snu, Třebíč 1995.

Tao-te-ťing (nejspíše v některém z českých překladů)

atd. …

c) sekundární literatura (reálně spíše doplňková):

(ve výběru, vycházejícím hlavně z nabídky naší katedrální knihovny)

· nějaké články týkající se dílčích otázek:

Charles Guignon (ed.), The Cambridge Companion to Heidegger, Cambridge 1996.

- F. A. Olafson, „The Unity of Heidegger’s Thought“,s. 97-121.

- Richard Rorty, „Wittgenstein, Heidegger and the reification of language“, s. 337-357.

Martin Heidegger a problémy myšlení. Praha 1996.

- Anna Hogenová, K heideggerovskému pojetí pravdivého a nepravdivého, s. 75-84.

· knížky o Heideggerovi pokrývající širší oblast, ve kterých ale je nějaká instruktivní a užitečná část:

G. Pattison, The Later Heidegger, London/USA and Canada 2000.

Otto Pöggeler, Neue Wege mit Heidegger, Freiburg/München 1992.

W. J. Richardson, Heidegger. Through Phenomenology to Thought, The Hague 1974.

H.-P. Hempel, Heidegger a zen, Praha 2002.

F.-W. von Herrmann, Wege ins Ereignis, Frankfurt a.M. 1994.

Walter Biemel, Martin Heidegger in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten, Reinbek b.H. 1973.

· pro zájemce o „analytický” pohled na věc:

Robert Brandom, Tales of the Mighty Dead, Harvard 2002.

Richard Rorty, Essays on Heidegger and others, Cambridge 1991.