Jak je možné býti Peršanem?

Položíme-li si otázku„Jak je možné býti Peršanem?“, kterou si kladou Pařížané v Montesquieových Perských listech, musíme si uvědomit, že to podstatné zůstává v této otázce nevysloveno. Základní zneklidnění je zde vyvoláno údivem nad tím, že je možné nebýt Francouzem. Otázka „Jak je možné nebýt Francouzem?“ ovšem ztrácí svoji úsměvnou naivitu, jakmile ji přeneseme z roviny literárních hrdinů na rovinu literárního žánru. Pokud totiž Montesquieu popisuje mravy a zvyklosti svých současníků očima perských cestovatelů, zůstává otázkou, jakým způsobem může zaujmout pozici Peršana, který poprvé přijíždí do Francie. Znamená to, že se „překladatel a vydavatel“ Perských listů skutečně stává cizincem ve své vlastní zemi, a nebo jen pohlíží na vlastní kulturu z perspektivy diference mezi kulturou francouzskou a kulturou perskou? Postupné vyjasňování těchto otázek by nás mělo dovést k lepšímu pochopení toho, co Foucault v souvislosti s Kantovým článkem „Co je osvícenství?“ nazývá „ontologií přítomnosti“, jakož i k novému pohledu na počátky osvícenství, jež bývá obvykle spojováno se snahami o autonomní užívání lidského rozumu, ačkoliv u jeho kořenů leží i uplatnění možnosti podívat se na sebe a svoji vlastní kulturu očima cizince. Právě tato schopnost překročit svůj vlastní kulturní horizont a pohlédnout na svůj svět z perspektivy cizince, který se v něm neorientuje a který ho shledává bizardním, by měla určovat základní směřování tohoto kurzu.