Současné trendy v rámci interpretace Hegelova myšlení lze označit za redukcionistické, a to proto, že záměrně eliminují Hegelův pojem ducha (Geist) a zaměřují se téměř výlučně sociálně-filosofické aspekty Hegelova myšlení, jako je koncept občanské společnosti, teorie intersubjektivního uznání apod. Domnívám se ovšem, že bez důkladné analýzy Hegelova pojmu ducha nelze adekvátně vyložit ani zmiňované aspekty, a to jednoduše proto, že koncept uznání či občanské společnosti jsou podle Hegela útvary, v nichž se kumulativně rozvíjí sebeuchopení ducha, přičemž je třeba říci, že pojem ducha se neomezuje jen na ducha absolutního. Řečeno jinak: Pojem ducha je centrálním pojmem Hegelovy filosofie, a to nejen pojem absolutního ducha. V přednášce se proto zaměřím na Hegelův pojem ducha a pokusím se jej vyložit. Ukáže se, že oproti primárnímu zdání, jistě způsobenému značně složitým Hegelovým slovníkem, se za tímto pojmem neskrývá nic mysteriózního a nepochopitelného, nýbrž že Hegelovy přitom jde o výklad přirozených fenoménů života.

V doprovodném semináři k přednášce bude čten úvod do Fenomenologie ducha.

Speciální literatura bude uváděna průběžně během přednášky. Jako úvod do celku Hegelova myšlení lze doporučit:

1.      H. F. Fulda, Hegel, München: Beck 2003.

2.      Ch. Taylor, Hegel, Cambridge 1975.