Úvod do dějin náboženství

dr. Dalibor Antalík 

Anotace:

Cílem kursu (ZS, LS) je podat základní vhled do problematiky historického diskursu religionistiky a prostředkovat elementární informace o náboženských kulturách Eurasie. V první řadě se výklad zabývá východisky, cíly a některými metodickými problémy historického přístupu k náboženství (otázkou historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace). Těžištěm kursu však je deskripce a charakterizování konkrétních náboženských útvarů v eurasijském prostoru. V zimním semestru výklad systematicky probírá nejdůležitější náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Malá Asie) a předkřesťanské Evropy (Řekové, Římani, helénismus, Keltové, Germáni, Slovani). V letním semestru se pozornost soustřeďuje na velké náboženské systémy jak teistické (mazdaismus, judaismus, křesťanství, islám) tak neteistické (hinduismus, buddhismus, konfucianismus, taoismus, šintoismus). Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie apod.).

Atest na závěr kursu bude probíhat formou ústní zkoušky.

Sylabus:

1. Prolegomena: východiska historického přístupu k náboženství (historický kontext náboženských daností), jeho cíle (deskripce a dějinně náboženská interpretace pramenného materiálu), typy pramenů a metodická pravidla práce s nimi, historicko geograficko etnografická typologie náboženských kultur Eurasie.

2. Prehistorická náboženství: metodická východiska, periodizace pravěku a prehistorických náboženských kultur: paleolit (pohřební ritus, úložiště zvířecích kostí, zoomorfní symbolika), mezolit (přechodové formy mezi paleolitickými a neolitickými strukturami), neolit (antropomorfní a sexuální symbolika, tzv. „kult plodnosti“, počátky kultu předků, první sakrální objekty – konkrétní příklady: Jericho, Çatal Hüyük, Haçilar, Čechy), exkurs: megalitické památky.

3. Egypt: vznik písma, lokální panteony (On, Chemenu, Mennefer, Veset), ot. zoomorfní reprezentace božství, Achnatonova reforma solárního kultu, univerzalistické pojetí božství v sapienciální literatuře, koncept divinizovaného řádu Maat, božný panovník jako ztělesnění Maat, pohřební ritus a thanatologie (mumifikace, funerální konstrukce, posmrtný soud).

4. Mezopotámie: sumero akkadská syntéza, „nejvyšší“ a „astrální“ triáda, Nabonidova reforma lunárního kultu, monolatrické tendence v Mardukově, Aššurově a Nabuově kultu, Enúma eliš a jeho revokace o akítu, osud jako řád světa, antropologie a thanatologie, Epos o Gilgamešovi.

5. Malá Asie: spojnice semitského a indoevropského světa, chetito churritská syntéza, panteon, mýtus o Tešubově zápasu s Illujankašem a jeho revokace o purulli, Cyklus o Kumarbim jako kosmologický „Chaoskampfmythos“, thanatologie.

6. Řecko: „olympská“ a „podsvětní“ božstva, Theogonia a ot. jejího vztahu k analogickým předoorientálním látkám, thanatologie, hierarchizace kosmu, héroické tradice a Héraklovská epopej, „héraklovská dogmatika“.

7. Řím: „prekapitolská“ a „kapitolská“ trojice, další reprezentanti panteonu, interpretatio græca, vztah k posvátnému (sacer, religio, pietas, pax deorum), sacra publica a jejich organizace (rex sacrorum, flamines, collegium pontificum, virgines Vestales), sacra privata (privátní domestikace prostoru a kult předků).

8. Helénismus: Tyché a Fortuna, rozvoj astrologie, překonávání fatalismu: magie (exkurs: rozvoj démonologie) a „náboženství spásy“ (dynastické kulty, císařský kult, mystéria: vznik a struktura, eleusínská, dionýská, Ísidina mystéria, mithraismus).

9. Keltové: lokální panteony (galský, britský, irský), interpretatio romana, koncepce božství („potrojná“ teologie, feth fiada, božské metamorfózy), Lebor Gabála Érenn a dějiny světa, thanatologie (metempsychóza nebo posmrtný život v zásvětí?), kněžské stavy (druidové, bardové, vatové).

10. Germáni: Ásové a Vanové, interpretatio romana, thanatologie (hel, valhöll), dějiny světa a jeho obraz podle Völuspá (kosmogonie, antropogonie, Yggdrasill, norny, ragnarök a eschatologie), „aktivní fatalismus“ (poznání, přijetí a naplnění osudu).

11. Slovani: lokální panteony (východo  a jihozápadoslovanský, polabsko pobaltský), démonologie, rezidua dualistické kosmologie podle etnografických dat, thanatologie (nav?, raj) a kult předků (tzv. „návný den“).

12. Mazdaismus: předmazdejský polyteismus v Íránu, kánon (Avesta a její části), Zarathuštrovo vystoupení a staroavestský mazdaismus (jedinost boží, Ameša Spenta, ontická polarita, ot. antiritualismu, zdůraznění etické volby), mladoavestský mazdaismus (regrese k „umírněnému polyteismu“ a zpětná ritualizace), středoperský mazdaismus (pehlévské písemnictví, dualizace, teologie dějin), pársismus: kult (chrámy, bohoslužebné dění), přechodové rituály, thanatologie.

13. Judaismus: předexilní polyteismus v Izraeli, otázka historicity Mojžíše, kánon (Tanach a jeho části), rabínské písemnictví, základní teologické důrazy (jedinost boží, smlouva, primát slyšení, prorocká tradice, teologie dějin, ot. mesianismu), dějinné proměny judaismu (helénistický a rabínský judaismus, kabala, chasidismus), kult (synagogy, bohoslužebné dění), přechodové rituály, thanatologie.

14. Křesťanství: Ježíšovo vystoupení a učení (království boží, etické důrazy, ot. mesiášského nároku), kánon (Nový zákon a jeho části), pavlovská teologie (zvěst o Ježíšově vzkříšení, koncept milosti a ospravedlnění z víry), formování ortodoxie („trojiční“ teologie, Niceanum a Apostolicum), thanatologie, dějinné proměny křesťanství (předchalkedonské církve, pravoslaví, katolicismus, protestantismus).

15. Islám: předislámský polyteismus v Arábii, Muhammadovo vystoupení a učení, kánon (Korán) a hadíthy,
základní teologické důrazy (jedinost boží, prorocká tradice, angelologie, démonologie, thanatologie), dějinné proměny islámu (sunnité, šíité, súfijci), etické povinnosti („pět pilířů“), kult (mešity, bohoslužebné dění), rituální čistota, přechodové rituály.

16. Hinduismus: jednotící prvky (autorita véd a kast), posvátné spisy (šruti a smrti) a jejich vrstvy, základní věroučné důrazy (karman, samsára, mókša, periodizace dějin), typy jógy, guruové a ášramová tradice, panteon (védské období, trimúrti), kult (chrámy, púdžá), životní fáze a přechodové rituály.

17. Buddhismus: Buddhovo vystoupení a učení, pálijský kánon (Tripitaka a její části), základní věroučné důrazy (árjasatja, arjáštángamárga, bódhi, nirvána, arhant), dějinné proměny buddhismu (hínajána, mahájána), obec věřících (sangha, bhikšu, upásaka), kult (chrámy, bohoslužebné dění), přechodové rituály.

18. Konfucianismus: Konfuciovo vystoupení a učení, kánon (Wu ťing a jeho části), „deuterokanonické“ spisy (S’ šu), základní věroučné důrazy (li, ot. voluntarismu), postupná deifikace Konfucia, antropologie (ťün c’, patero ctností), thanatologie (Chuang čchüan), dějinné proměny konfucianismu (Meng c’, Sün c’, Chan Jü, neokonfucianismus), kult (chrámy, bohoslužebné dění), přechodové rituály.

19. Taoismus: Lao c’ovo vystoupení, ot. jeho historicity, kánon (Tao cang a jeho vrstvy), filosofický a náboženský taoismus, základní věroučné důrazy (tao, te, wu wej, c’ žan), deifikace Lao c’ v učení některých škol, antropologie (pět cyklů, šeng žen, tchaj pching), thanatologie (ideál: čchang šeng pu s’), panteon a „osm nesmrtelných“, dějinné proměny taoismu (školy Čeng i tao a Čchüan čen tao), kult (chrámy, bohoslužebné dění), přechodové rituály.

20. Šintoismus: význam pojmu kami, panteon, posvátné spisy (Šinten a jeho vrstvy) a další písemnosti (Fudoki, Kogošúi), ot. věroučných důrazů, antropologie (tama, musubi, hidžiri), thanatologie (Jomi), dějinné proměny šintoismu (buddhistické vlivy, suiga šintó, fukko šintó, kokka šintó), šintoistická „sacra publica“ a „sacra privata“, přechodové rituály.

Povinná literatura:

Mircea Eliade – Ioan Petru Culianu (ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem), Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993; Praha: Argo, 2001 (reprint).


Doporučená literatura:

Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení. I-III. Praha: OIKÚMENÉ, 1995 1997. Claas Jouco Bleeker – Geo Widengren (ed.), Historia Religionum: Handbook for the History of Religions. 2 sv. Leiden: E. J. Brill, 1969-1971. Jes Peter Asmussen – Jørgen Laessøe – Carsten Colpe (ed.), Handbuch der Religionsgeschichte. 3 sv. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1971-1975.
Frédéric Lenoir & Ysé Tardan Masquelier (ed.), Encyclopédie des religions. 2 sv. Paris: Bayard, 1997.