Fenomenologie náboženství I-II
Milan Lyčka
Pondělí, 8:20-10:00, učebna č. 225
Anotace:
Základní kurs pro studenty religionistiky, který je uvádí do problematiky jednoho z vlivných proudů moderního studia náboženství. V obecné části kurs nabídne historický přehled vývoje fenomenologie náboženství, její ideové zdroje (především filosofické) a místo fenomenologie v kontextu obecné religionistiky. Studenti seznámí se základními pojmy a metodami fenomenologie náboženství a jejich návazností na pojmy filosofické fenomenologie, jak je formuloval zejména její zakladatel Edmund Husserl, ale s přihlédnutím k jejich rozvinutí v pozdější fenomenologické a hermeneutické tradici.
Literatura:
I.
a/ povinná:
Richard Schaeffler, Novější typ filosofie náboženství: Fenomenologie náboženství, in: R. Schaeffler, Filosofie náboženství, Academia, Praha 2003, s. 75-99
Nathan Söderblom, "Holiness", in: Encyclopaedia of Religion and Ethics (1913), s. 731-741 (moodle)
William Brede Kristensen, The Meaning of Religion. Lectures in the Phenomenology of Religion, Martinus Nijhoff, The Hague 1960, s. 1-23 (moodle)
Rudolf Otto, Posvátno. Iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě, Vyšehrad, Praha 1998
Gerardus van der Leeuw, "Epilegomena", in: G. van der Leeuw, Religion in Essence and Manifestation. A Study in Phenomenology, Harper & Row, Publishers, New York 1963, s. 671-695 (moodle, i německá a francouzská verze)
Cornelis Jouco Bleeker, "The Phenomenological Method", in: The Sacred Bridge. Researches into the Nature and Structure of Religion, E. J. Brill, Leiden 1963, s. 1-15 (moodle)
Cornelis Jouco Bleeker, "Some Remarks on the 'Entelecheia' of Religious Phenomena", in: The Sacred Bridge. Researches into the Nature and Structure of Religion, E. J. Brill, Leiden 1963, s. 16-24 (moodle)
Jacques Waardenburg, "Phenomenology of Religion: A Scholarly Discipline, a Philosophy, or an Art?", in: Reflections on the Study of Religion, The Hague 1978, s. 91-112 (moodle)
Jacques Waardenburg, "Toward a New Style Phenomenological Research on Religion", in: Reflections on the Study of Religion, The Hague 1978, s. 113-137 (moodle)
Milan Lyčka, "Fenomenologie náboženství a její myšlenkové zdroje v pojetí Evy Hirschmannové. Příspěvek k analýze filosofických základů fenomenologie náboženství" (moodle)
b/ doporučená:
Edmund Husserl, Idea fenomenologie, Oikúmené, Praha 2000
II.
a/ povinná
Mircea Eliade, Posvátné a profánní, Oikúmené, Praha 2006
Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu, Oikúmené, Praha 1993
Mircea Eliade, Pojednání o dějinách náboženství, Argo, Praha 2004
Mircea Eliade, "Poznámky o náboženském symbolismu", in: M. Eliade, Mefisto a androgyn, Oikúmené, Praha 1997, s. 153-172
b/ doporučená:
Milan Mrázek, "Fenomenologie náboženství", in: J. Heller, M. Mrázek, Nástin religionistiky, Kalich, Praha 1988, s. 227-310
Atestace:
Kurs je po každém semestru atestován zkouškou v hodnotě 4 kreditů:
V zimním semestru studenti skládají zkoušku zaměřenou na obecně metodologické problémy: Student musí prokázat základní porozumění pojmům a metodám fenomenologie náboženství a jejich aplikacím zejména u R. Otto, N. Söderbloma, W. B. Kristensena, G. van der Leeuwa, C. J. Bleekera a J. Waardenburga. V letním semestru se zkouška zaměřuje na typologii náboženství, resp. morfologii posvátného u M Eliadeho: Na některém z typů náboženských fenoménů student prokáže znalost faktografického materiálu a schopnost aplikace obecných východisek Eliadeho fenomenologie náboženství, resp. jejich kritiky (základním zdrojem je Eliadeho Pojednání o dějinách náboženství).
Lze doporučit, aby studenti skládali obě zkoušky až po absolvování látky letního semestru, neboť to jim umožní vidět celou problematiku i zpětně v širší perspektivě, a tedy i usnadní pochopení některých obtížnějších metodologických pasáží.
Studenti se starším studijním plánem, kteří mají předepsanou jednu dvousemestrální zkoušku v hodnotě 6 kreditů, skládají obě zkoušky naráz až po druhém semestru a budou jim dohromady započítány jako jedna dvousemestrální zkouška.
Témata ke zkoušce z fenomenologie náboženství I. pro zimní semestr:
1. Místo fenomenologie v rámci religionistiky. Historický kontext. Problém metody. 2. Vliv filosofické fenomenologie. Edmund Husserl a jeho Idea fenomenologie. 3. Základní pojmy filosofické fenomenologie: deskripce, antiredukcionismus, intencionalita, epoché, eidetická vize. 4. Aplikovatelnost filosoficko-fenomenologických kategorií ve fenomenologii náboženství: komparativně-systematický, deskriptivní, empirický a historický přístup. 5. Nathan Söderblom: Posvátno, moc a bázeň. Posvátno a morálka. 6. Rudolf Otto: Racionální a iracionální aspekt náboženské zkušenosti. Posvátno jako numinózno, mystérium tremendum et fascinosum. 7. Rudolf Otto: Momenty posvátného: tremendum, majestas, energicum, mysterium, fascinans. Posvátno jako numinózní hodnota. 8. Rudolf Otto: Posvátno jako kategorie a priori. Apriorní vybavení lidského ducha jako předpoklad možnosti a poznávací hodnoty náboženské zkušenosti. 9. William Brede Kristensen: Absolutnost a existenciální hodnota náboženství. 10. Gerardus van der Leeuw: Náboženství, fenomén a fenomenologie náboženství. Metoda fenomenologie náboženství. 11. Gerardus van der Leeuw: Fenomenologie náboženství. Subjekt a objekt náboženství, jejich vzájemné působení. Moc jako výkladový klíč náboženské zkušenosti. 12. Cornelis Jouco Bleeker: Theória, logos a entelecheia náboženského fenoménu. 13. Jacques Waardenburg: Intencionalita jako základní východisko zkoumání náboženství.
Témata ke zkoušce z fenomenologie náboženství II. pro letní semestr:
1. Mircea Eliade: Posvátno jako základní neredukovatelná kategorie religionistiky. Manifestace posvátného: hierofanie (kratofanie, ontofanie). 2. Svaté místo: Manifestace posvátného v prostoru. Sakrální prostor; střed, osa, pupek světa. Hierarchická struktura světa. Kosmos a chaos. 3. Svatý čas: Manifestace posvátného v čase. Čas kosmický a čas historický. Cyklus a linearita času. Illud tempus a liturgický rok. 4. Náboženský symbol: Průnik transcendentního do imanentního. Přímá hierofanie a symbolický systém. Symbolická „logika“ a vyjádření paradoxu. 5. Mýtus: Mythos jako řeč a modus bytí. Realita a fikce. Mýtus, pravda a dějiny. Kosmogonický mýtus a mýtus původu, theogonie. Eschatologická transpozice. 6. Kult, ritus, liturgie: Ustavování světa zpřítomňováním primordiální situace. Mýtus věčného návratu. „Ontologická žízeň“, vztah k transcendentnu. Historizace a přeznačování. 7. Posvátné kameny. 8. Nebe a nebeští bohové. 9. Slunce a solární kult. 10. Měsíc a jeho mystika. 11. Symbolismus vody. 12. Země, chthonické epifanie. 13. Vegetace: Rity a symboly regenerace. 14. Zemědělství a kulty plodnosti.