Ikonologie Jana z Damašku
Mgr. Jaroslav Rytíř
jaroslav.rytir@ff.cuni.cz
Ústav řeckých a latinských studií, Celetná 20
čtvrtek 17:30–19:05, m. č. 105
(od 11. března 2010)


Seminář, který volně navazuje na četbu Olympijské řeči Dióna Chrýsostoma
v zimním semestru, má posloužit jako uvedení do problematiky
byzantského ikonoklasmu a klíčových pojmů a východisek tehdejší
polemiky, do níž významně zasáhl právě Jan z Damašku. Co je to eik?n, co
eid?lon, jak chápat jejich úctu (l?trei?, proskyn?sis)? V čem spočívá
bezpráví (hybris), jehož se dopouští obrazoborecký císař? Co brání, aby
zákonodárství (thesmothesi?) v této věci opíral o přikázání Mojžíšova
zákona? Na jakém jiném právním základě (themelion) lze hájit a prosazovat
úctyhodnost ikony? Jak ukázat, že ikona ve skutečnosti není cizorodý relikt
a její úcta symptom bludu (hell?nismos), nýbrž že je naopak protějškem víry
(pistis) a jako taková i důvěrně známým tématem theologie Otců? To jsou
otázky, před nimiž stojí Jan z Damašku. Tehdejší theologická debata,
odbývající se z velké části v intencích soudního řečnictví a ustupující vedle
argumentů i tlaku jiných sil, dává hledání a hlavně sdílení odpovědí na tyto
otázky dosti omezené vyhlídky. Nové problémy a podněty, které tato debata
přináší, vedou spíše k legalistickému sebezaštiťování než ke skutečné
hermeneutické práci. Apologie Jana z Damašku jsou do značné míry právě
pokusem o takové zaštítění, pokusem o vybudování alternativního právního
základu, sestaveného z výroků Písma a Otců. Pozoruhodný je však tento
pokus tím, že Jan z Damašku bude chtít tyto rozptýlené výroky vyložit jako
jakési stopy a indicie tradiční theologie ikony, jejíž kult se sice zachoval
jako Písmem nezapsaný zvyk Církve (ta agrafa), v zapomnění však upadlo
dogma objasňující jeho smysl a jeho oprávnění. Ikona se v této
rekonstruované tradiční theologii objeví jen jako jeden z druhů obrazu, jako
svého druhu umělý obraz (technik? eik?n), jehož charakteristická ikonicita,
která jej právě odlišuje od idolu, podstatně souvisí s ikonicitou přirozeného
obrazu (fysik? eik?n), který zná křesťanská antropologie a christologie.

Přestože texty, jimiž se budeme zabývat,
byly napsány řecky,
není znalost staré řečtiny podmínkou účasti.