ÓDIN V MÝTU A RITUÁLU

SEMINÁŘ

Motto: „You never know what is enough until you know what is more than enough.“ William Blake

Seminář, navazující na stejnojmenný přednáškový cyklus, který proběhl v zimním semestru, staví na materiálu probíraném v rámci přednášek, avšak současně jej výrazně přesahuje. Cílů, které seminář sleduje, je několik, avšak jeden z primárních je právě snaha vést nejen klasickou diskuzi nad odbornou literaturou k tématu a reflektovat existující interpretace, ale tvořivě a hravě překračovat tam a nazpátek hranice metody, žánru i dobrého vkusu a právě tím je také blížeji poznávat a takřka si je fyzicky osahat a očichat. Riskem takového skotačení hravých Rémů je číhavá přítomnost bedlivých Romulů a jejich případná fratricidální rezoluce („Endlösung“) problému testování sakrálních hranic Polis. I romulovská (či snad romulanská) perspektiva bude do hranic semináře zahrnuta, jakožto reflektovaná kritika z pozic „Polis-ie“.

Náplň semináře bude v principu dvojí:
I Jednak bude probíhat standardní četba relevantních a/nebo inspirativních primárních a sekundárních pramenů po malých dávkách z hodiny na hodinu a jejich následné zpřítomnění buďto formou řízené diskuze nebo formou ‚realizace‘ (viz dále).
II Současně však bude na semináři probíhat tvůrčí, konkrétní, hmatatelná obdoba ‚eidetické variace‘ a to jak pokud jde o látku (Ódin a s tím související témata), tak pokud jde o metodu a přístup. Každý účastník (nejlépe dvojice nebo menší kolektiv účastníků) si připraví (či vybere z navržených) určitý konkrétní projekt hudebního, výtvarného, překladového, dramatického, experimentálního, laboratorního, rešeršně-kompilačního, mystifikačního, zkušenostního, komentářově-dokumentačního atd. zaměření v jehož rámci vykoná svou vlastní badatelskou ‚cestu tam a zase zpátky‘ přes hranice metody / žánru / tématu.

Hlavními cíli takovéto iniciační meta-výpravy jsou:
α zaprvé ono výše zmíněné ohledání a osobní poznání hranic diskurzu s cílem jejich hlubšího poznání a zorientování se v problematice s tím spojené;
β zadruhé snaha o objevení či rozmnožení mostů spojujících akademické religionistické studium či bádání s intimním, vezdejším a zpravidla teoreticky nereflektovaným ‚naším vlastním‘ životem — počínaje individuálním duševnem, přes skutečné, ‚netabulkové‘, sociálno až po poezii věcí každodenních, absurditu věcí samozřejmých a mysterium věcí nepojmenovaných či nepojmenovatelných;
γ zatřetí je cílem občerstvení, eliadovská ‚regenerace‘, vyplývající z iniciačního průchodu živoucím nemediovaným chaosem jestvujícím za hranicemi diskurzu, tedy jakási obdoba antického svátku kronií či saturnalií nebo současného amishského rituálu ‚rumspringa‘: procesu, v němž je stávající
2
řád záměrně rozpuštěn, invertován či zkarikován, v čehož důsledku je teprve doopravdy zavnímán a prožit (či též upřímně, živě znovunalezen);
δ začtvrté si tento kontakt s Jinakostí slibuje vynoření nových originálních myšlenek a nápadů, z nichž by následně mohli účastníci čerpat a rozpracovávat je v rámci své další studijní či badatelské činnosti;
ε zapáté je kýženým důsledkem kreativního ohledávání hranic diskurzu přirozeně, nutně, vznikající radikální interdisciplinárnost takovéto práce, jež není interdisciplinárností ‚sekundární‘ povahy (tj. propojování již existujících definovaných departmentů vědy), ale ‚primární‘ — tj. vzniká jako samozřejmá vlastnost spontánní lidské kreativity, která je stejnou měrou uměním, vědou, hrou, rozpravou i zkušeností. Konkrétně bude seminář probíhat tak, že po několika úvodních hodinách, na kterých proběhne diskuze nad koncepcí, možnostmi a limity a jednotliví účastníci a účastnické týmy si zvolí své projekty, bude následovat hlavní blok semináře, na němž se budou střídat hodiny věnované praktické participaci na určitém projektu či prezentaci proběhlého projektu s hodinami teoreticko-diskuzními, kde se bude proběhlá akce reflektovat s ohledem na hlavní cíle semináře a kde bude uváděn do vzájemného vztahu experimentální ‚surový‘ materiál s načtenou primární a sekundární literaturou. Důležitou součástí hodin budou i návštěvy hostů z řad odborníků-religionistů či specialistů z jiných oborů a diskuze s nimi. Závěrečná hodina semináře bude současně kolektivní (dle okolností a možností) veřejnou prezentací a přehledem jednotlivých projektů i pokusem o jejich reflexi a syntetické uchopení — své místo ale budou mít i ‚historky z natáčení‘ a výroky typu ‚a z toho milé děti plyne poučení...‘. Umožní-li to charakter provedených projektů, bude výstupem též ‚sborník‘ studentských prací ve formě svébytného rukopisně-kolážově-liminálního grimoáru, jenž bude následně věnován ÚFaRu jakožto anathema.
Pokud jde o profánní aspekty účasti na semináři: frekventanti, kteří chtějí získat zápočet, musí splnit tři podmínky: ii.. účastnit se hodin, iiii.. dovést do konce svůj projekt, iiiiii.. být obeznámeni s texty k semináři (budou všechny k dispozici včas v elektronické formě v SISu/Moodlu); po individuální domluvě lze podmínky s ohledem na ducha zákona pozměnit (např. zajímavý náročnější projekt & prezence na semináři jen poloviční apod.). Je pravděpodobné, že kdo bude chtít opravdu plně využít tvořivých možností semináře, stráví nad svým projektem víc času, než kolik lze odměnit pouhým zápočtem, nicméně snad nezapomínáme na to, že původně jsme se (doufám) šli věnovat religionistice nikoli kvůli plnění zápočtů, ale kvůli vlastní zvídavosti, potřebě sebepoznání a poznání divů světa i zá-světa okolo nás — takže neztrácejme naději, Hosp-Odin nám na nebesích chystá věčnou mzdu a věčný zápočet!