Antická filosofie

Ve filosofickém myšlení posledních dvou staletí zaujala antická filosofie stejně tak vzývané jako kritizované postavení počátku. Cílem kursu je předvést, v čem je tento počátek stále určující (či alespoň významný) pro strukturu filosofie v její současné podobě a bez ohledu na její dočasné rozdělení na „analytickou“ a kontinentální linii. Od motivu prvotního určení filosofie jako svou podstatou svobodné tvůrčí aktivity se záhy dostaneme k výkladu jednotlivých myslitelů a škol. Zhruba chronologicky orientovaným výkladem přitom bude prostupovat ústřední systematické napětí mezi presokratickými mysliteli a helénistickými školami na straně jedné, Platónem plus Aristotelem na straně druhé. V prvním případě se seznámíme s myšlením, které nezná či odmítá pojem nelátkového jsoucna, ve druhém naopak s důrazem na motiv formy jako určující pro podobu jednotlivých věcí (ne však nutně celku světa). Kromě implikací těchto postojů pro pojetí kosmu jako fyzikálního celku (včetně otázky imanence a transcendence) se zaměříme na důsledky pro pojetí duše a myšlenkové aktivity. V této souvislosti bude řeč též o problému panpsychismu v případě materialistických škol, na straně Platóna i Aristotela naopak o neintuitivním, a přesto jako by přirozeném pojmu duše, která je nadána vlastní a přitom nelátkovou aktivitou.

Veškerá primární literatura (od presokratických zlomků až po konec řecko-římského období) bude k dispozici v semestrálním aparátu a/nebo volném výběru ve studovně knihovny ÚFaRu. Výběr ze sekundární literatury bude představen v úvodním semináři, v němž budou upřesněny i další organizační otázky včetně textů k seminárnímu čtení během celého roku. Podmínkou získání atestu, který je společný s kurzem „Antická filosofie – seminář A“, je referát v semináři A či písemná práce v rozsahu 7-10 stran.