ZS: J. Hill - Kausalita v raném novověku

Čas: Středa 14.10-15.45. Místnost: 225v

David Hume píše, že kausalita je ?tmelem universa?. Náš kurs bude zkoumat, jak filosofové pojímají tento kausální tmel v raném novověku. Hlavní myslitelé, kteří budou figurovat, jsou Descartes, Malebranche, Leibniz, Locke, Berkeley, Newton, Hume a Kant. Uvidíme, jak pojetí kausality v tomto období byla ovlivněna jak teologickými motivy (důkazy Boží existence), tak přírodní vědou (např. otázkou Newtonovy přítažlivosti na dálku). Cílem kursu je podat úvod do teorií kausality, které zůstávají směrodatné i pro současné debaty.

LS: J. Karásek - Dynmické pojetí subjektivity

Jako dynamický budeme označovat takový koncept subjektivity, který nevykazuje v analýze jen její jednotlivé konstitutivní momenty ve vzájemném statickém ? fixním, nehybném ? vztahu, ale ve kterém jde spíše o to ukázat jejich pohyb. Nakolik není tento pohyb pouhou oscilací, implikuje vývoj; není pouhou oscilací mezi body A a B, nýbrž je teleologickým pohybem, který lze aristotelsky pojmout jako uskutečňování potencialit. Tuto systematickou perspektivu budeme sledovat v historickém kontextu novověké filosofie. Descartes sice odhalil apodiktickou evidenci ?ego cogito?, ale teprve Leibniz připadl na myšlenku, že subjektivitu je třeba uchopit pomocí pojmů ?síly? (vis) a ?entelechie?. Základní pohyb monády, o kterou zde jde, je ryze imanentní a spočívá v apercipování jejích vlastních stavů. Tento pohyb monády má přitom jako svůj úběžník její zdokonalování. Monáda je tak dynamickým celkem, který směřuje k realizaci svého imanentního telos. Naznačená Leibnizova monadologie dochází svého dalšího rozvinutí ve Fichtovu pojmu ?dějin sebevědomí?, avšak s tím základním rozdílem, že Fichtova monáda má ?okna?, která si sama otevírá, tj. k jejímu konstitutivnímu momentu patří vztah k vnějšku. Z toho plyne, že Fichtovu monádu je třeba pojmout tak, že se konstituuje na základě střetu dvou základních sil, odstředivé směřující do vnějšku a dostředivé, která vnějšek internalizuje. Je zřejmé, že za touto proměnou v pojmu monadické subjektivity u Fichta stojí Kantova koncepce subjektivity, která sice rovněž vykonává základní pohyb apercepce, avšak pokud se přitom má jednat o zkušenostní pohyb, je pohyb apercepce internalizací vnějšku. Fichtova koncepce se pak jeví jako syntéza Leibnizovy monadologie a Kantova apercipujícího ?ego? a bude jí věnována v přednášce hlavní pozornost.

 

Literatura bude uváděna v průběho přednášky.