Skutečnost, že násilí má zakládajícící úlohu pro politično, nemusíme chápat pouze empiricky v tom smyslu, že veškerá lidská politická společenství jsou vposled postavena na fyzickém donucování. Novější politické myšlení nabízí alternativní perspektivu, z níž lze na násilí hledět jako na prapůvodní fenomén přítomný v myšlení a udílející smysl skutečnosti samé. Vztah násilí a politična budeme zkoumat v tradici „filosofie násilí“ (Sorel, Schmitt, Benjamin, Jünger, Sartre, Arendtová, Derrida), a to na pozadí obvyklých distinkcí, do nichž násilí vstupuje: násilí a moc, násilí a majetek, intrumentálnost a legitimnost násilí.