Otázka jednoty a mnohosti areté nebyla Platónem opuštěna po sepsání tzv. sókratovských dialogů, nýbrž stojí rovněž v základu jeho pozdní praktické filosofie. Rozhodnutí o tom, zda a jak je areté jedna či mnohá, je klíčové pro politický projekt Zákonů, neboť areté zůstává i zde cílem lidského soužití v obci. Podrobně se zaměříme na první dvě knihy uvedeného Platónova díla a srovnáme je jednak s velkolepou pointou jeho závěrečné pasáže, jednak s vnitřní výstavbou celého dialogu, která opakuje strukturu jednoty v mnohosti.