Středověká filosofie 2010/11

 

 

Část I: Filosofická témata Augustinových Vyznání

(Lenka Karfíková)

ZS úterý 15,50-17,25 (225 V)

 

Část II: Platónská tradice ve středověku

(Václav Němec, PhD.)

LS úterý 15,50-17,25 (225 V)

 

Kurs je věnován představitelům patristiky a západní středověké filosofie, kteří byli ve větší či menší míře ovlivněni platónskou, resp. novoplatónskou filosofií. Cílem je především ukázat, jakým způsobem si myslitelé období patristiky a středověku osvojovali, rozvíjeli a transformovali tradici (novo)platónské filosofie, kterou vzali do služeb své reflexe a artikulace křesťanské víry. Účastníci kursu se mohou nejenom seznámit s částí témat, jež jsou obsahem zkoušky ze středověké filosofie, ale také získat vhled do některých důležitých problémových okruhů západní filosofie a povědomí o kontinuitě filosofických tradic napříč staletími. Kurs je kombinací přednášky a četby vybraných pasáží z textů dotyčných autorů.   

1. Dionysios Areopagita (hierarchické pojetí universa, negativní a afirmativní theologie )

2. Boethius (jsoucno a bytí)

3. Jan Scotus Eriugena (rozdělení přírody)

4. Anselm z Canterbury (důkaz boží existence)

5. Tomáš Akvinský (metafyzika bytí)

6. Mikuláš Kusánský (bůh a universum)

 

Základní literatura ke kursu:

 

E. von Ivánka, Plato christianus, Praha 2003, str. 239-306.

Dionysios Areopagita, Listy, O mystické theologii, úvodní studie a překlad M. Koudelka a V. Hladký, Praha 2006.

L. Karfíková, „Hierarchické universum Dionysia Areopagity“, in: táž, Studie z patristiky a scholastiky, Praha 1997, str. 109-125.

F. Karfík, „Dionysios Areopagités: Křesťanské přetvoření antického novoplatonismu“, in: Orthodox revue 4-5 (2001), str. 22-37.

V. Němec, „Bezejmenná – mnohojmenná thearchie. Theologie božských jmen a její metafyzické předpoklady podle Dionysia Areopagity“, in: Reflexe 37/2009, str. 3-29.

A. Vidmanová (úvodní studie a překlad), Boethius – poslední Říman, Praha 1981.

K. Vrána, „Boëthius. Poslední Říman a první scholastik“, in: Křesťanství a filosofie (postavy latinské tradice), vyd. F. Karfík, V. Němec, F. Vilím, Praha 1994, str. 27-41.

L. Karfíková, „Jan Eriugena. Svět jako božské zjevení“, in: Křesťanství a filosofie (postavy latinské tradice), str. 42-78.

L. Karfíková, „Dvojí zjevení božského světla. Stvoření a Písmo v teologii Jana Eriugeny“, in: Jan Scotus Eriugena, Homilie a komentář k Janovu evangeliu, Praha 2005, str. 83-141.  

Anselm z Canterbury, Proslogion, Fides quaerens intellectum, úvodní studie a překlad L. Karfíková, Praha 1990.

H. Kohlenberger, „Anselm z Canterbury. Pozvání do západní tradice“, in: Křesťanství a filosofie (postavy latinské tradice), str. 79-90.

W. Kluxen, „Tomáš Akvinský. Jsoucno a jeho principy“, in: Křesťanství a filosofie (postavy latinské tradice), str. 91-127.

P. Floss, Mikuláš Kusánský. Život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika, Praha 2001.

 

Část III-IV: Vrcholná scholastika - Jan Duns Scotus a Vilém Ockham

(Lukáš Novák)

ZS i LS čtvrtek 12,30 – 14,05 (217)

 

Obsahem třetí části kursu bude seznámení s nejdůležitějšími motivy v myšlení Jana Dunse Scota a Viléma Ockhama. Probírána budou následující témata:

 

- Scotova teorie poznání

- Scotovo pojetí metafyziky

- Scotův pojem jsoucna

- Scotův důkaz Boží existence

- Scotova teorie modalit

- Scotovo pojetí svobody vůle

- Ockhamův nominalismus

- Teorie supozice

- Ockhamovo pojetí vědy

 

Kurs bude vyučován formou přednášek kombinovaných s četbou a interpretací klíčo­vých pasáží děl obou autorů.

 

Základní literatura k této části kursu:

Williams, Thomas (ed.): The Cambridge Companion to Duns Scotus, Cambridge: Cambridge University Press 2003 Sousedík, Stanislav: Jan Duns Scotus, doctor subtilis, a jeho češti žáci, Praha: Vyšehrad 1989 Transcendentals and their Function in the Metaphysics of Duns Scotus, Washington D.C.: The Catholic University of America Press 1946 Spade, Paul V (ed.): The Cambridge Companion to Ockham, Cambridge: Cambridge University Press 1999.

 

Další doporučená literatura

Honnefelder, Ludger – Wood, Rega – Dreyer, Mechthild (eds.): John Duns Scotus: Metaphysics and Ethics, Leiden – New York – Koln: Brill 1996 Cross, Richard: Duns Scotus on God, Oxford: Ashgate 2005 Prentice, Robert P. The Basic Quidditative Metaphysics of Duns Scotus as Seen in His De Primo Principio, Roma: Antonianum 1970 Pini, Giorgio: „Scotus on Individuation“, in: Proceedings of the Society for Medieval Logic and Metaphysics, vol. 5 (2005), online, URL = http://www.fordham.edu/gsas/phil/klima/SMLM/PSMLM5/PSMLM5.pdf, str. 50–69 Hoffman, Tobias: Creatura intellecta. Die Ideen und Possibilien bei Duns Scotus mit Ausblick auf Franz von Mayronis, Poncius und Mastrius, Beitrage zur Geschichte der Philosophie und Theologie des Mittelalters, N. F., vol. 60, Munster: Aschendorff, 2002 Honnefelder, Ludger: Ens inquantum ens. Der Begriff des Seienden als solchen als Gegenstand der Metaphysik nach der Lehre des Johannes duns Scotus, Munster: Aschendorff 1989 (2. Aufl.) Saxlová, Tereza: Povaha obecného pojmu u Viléma Occama, in: Filosofický časopis AV ČR, 45, 1997, str. 179–203

 

Zápočty ze všech částí kursu

 

Posluchač/ka získá z těchto kursů dva zápočty na základě sepsání dvou esejů, tj. domácích prací v rozsahu 8-10 str. na zvolené téma z oblasti středověké filosofie (obvykle pojednání o vybraném filosofickém tématu u některého autora, příp. srovnání dvou autorů). Práce by měla mít výstižný název, v úvodu je třeba vyložit zvolené téma a metodu, jíž zkoumání postupuje, vlastní stať by měla být rozdělena na podkapitoly s příhodnými názvy, závěr přináší shrnutí výsledků a vlastní stanovisko, nesmí chybět seznam literatury. Tvrzení týkající se zpracovávaných textů je třeba vždy doložit odkazy na prameny či sekundární literaturu, v případě klíčových zjištění také citacemi a termíny v původním jazyce zpracovávaného díla. Středověké texty je třeba citovat podle struktury díla, nikoli podle stran českého vydání (kupř. Augustin, Vyznání, XI,1, nikoli jen str. 111). Téma a zvolenou literaturu je třeba předem konzultovat s vedoucími kursů.

 

 

Předpokladem přistoupení ke zkoušce ze středověké filosofie je získání uvedených dvou zápočtů, obvykle ze dvou různých částí kursu. Oba eseje je třeba odevzdat nejpozději deset dnů před plánovanou zkouškou. Tento požadavek se netýká posluchačů navazujícího magisterského studia, kteří eseje nepíší.