Intersubjektivita v německém idealismu

dr. Jindřich Karásek


Anotace:

Přednáška v rámci skeletového kurzu. Přednáška navazuje na kurz z předchozího akademického roku, v němž byly podrobeny zkoumání jazykově-analytické teorie intersubjektivity (Tugendhat, Strawson, Davidson). Následně byla v horizontu daného tázání zkoumána Kantova teoretická a praktická filosofie. V nynější přednášce pùjde o to zkoumat problém intersubjektivity, jak jej traktují Fichte, Schelling a Hegel.

Fichta lze označit za filosofa, který probém intersubjektivity jako první činí svým explicitním tématem. Rozvíjí přitom argumentaci, kterou lze označit za transcedentální ve smyslu vyšetřování podmínek možnosti intersubjektivního vztahu. Klíčovou funkci zaujímá v jeho argumentaci pojem výzvy (Aufforderung). Intersubjektivní vztah se tak otevírá v praktické úrovni jako adekvátní odpověï na výzvu druhého, abych realizoval sebe sama jako svobodnou bytost. Schelling tento typ argumentace do značné míry přejímá, pojem výzvy však zcela opouští a nahrazuje jej pojmem předzjednané harmonie. A konečně Hegel zcela opouští i samotnou transcendentální metodu argumentace a problém intersubjektivity pojímá jako jednu z etap v procesu sebeuvědomění absolutního ducha, či řečeno jinak: jako jednu z forem vědomí.

Literatura bude uváděna v prùběhu přednášek.