Náboženství Germánů

dr. Dalibor Antalík


Anotace:

Cílem kursu (ZS, LS) je poskytnout úvod do studia germánského náboženství jako celku. Vzhledem k povaze pramenů je však většina výkladu zaměřena na deskripci a analýzu náboženských struktur Germánů severních, tj. těch, kteří se pohybovali na území Skandinávie. Zimní semestr je vyhrazen dějinnému nástinu (od prehistorického do vikinského období), přehledu pramenů a informacím o fyziognomii nejdůležitějších představitelů staronordického panteonu (Ásové, Vanové) stejně jako polobožských numinózních sil (tursové, dvergové, álfové, norny, valkýry, dísy). Zhruba od začátku letního semestru se pozornost obrací k pokusu o rekonstrukci některých teologických (pojetí posvátna a božství, otázka vztahu božských a polobožských reprezentací k přírodním silám atd.), kosmologických (stvoření světa, obraz světa, osud jako kosmický řád, kolektivní eschatologie) a antropologických (pojetí duše, heroická etika, thanatologie) struktur. Dále následuje výklad o staronordickém kultu (posvátná místa, nositelé posvátných rolí, obětní praxe, svátky, divinace, magické úkony, přechodové rituály atd.). Závěr kursu přináší několik informací o christianizaci germánských etnik a novopohanském navazování na jejich předkřesťanské tradice.

Atest na závěr kursu bude probíhat formou ústní zkoušky.

Sylabus:

1. Kulturně historický přehled I: geografické vymezení, otázka etnogeneze Germánů, etapy germánských dějin, hospodářský život, společenské zřízení, společenské vrstvy

2. Kulturně historický přehled II: runové písmo, germánské jazyky

3. Povaha pramenů ke studiu: archeologické nálezy materiální kultury (sakrální objekty, obětiště, nekropole atd.), piktografické dokumenty (reliéfy, ornamentika atd.), písemné prameny (epigrafický materiál, zprávy antických autorů, Eddy, ságy, skaldská poezie), role komparativních a etnografických dat

4. Panteon I: generické pojmy, problém interpretatio romana, resp. græca, Tacitovy (germánský Mercurius, Hercules, Mars, Ísis, Nerthus, Alkové) a Cæsarovy informace (germánský Sol, Vulcanus, Luna)

5. Panteon II: staronordické dělení na Ásy a Vany, obecná charakteristika, mytické podání o válce Ásů s Vany a typy jeho interpretace

6. Panteon III: Ódin/Wodan, jeho vladařský, válečnický a zásvětný aspekt, vztah k poezii, moudrosti, věštění a magii, ot. tzv. šamanistické interpretace Ódina, božská družka (Frigg)

7. Panteon IV: Tór/Donar, jeho atmosférický, válečnický a plodnostní aspekt, vztah k Ódinovi, božská družka (Sif); Tý/Tiw, jeho válečnický aspekt, vztah k oblasti spravedlnosti a práva, ot. jeho božské družky (Beda, Fimmilena)

8. Panteon V: Baldr a mytická tradice o jeho smrti, typy interpretace, božská družka (Nanna); Loki a jeho úloha tzv. Trickstera, božská družka (Sigyn)

9. Panteon VI: Njörd a jeho vztah k mořeplavbě a obchodu, božská družka (Skadi); potomci Frey a Freyja, jejich vztah k milostné vášni, sexualitě a plodnosti, Frejin aspekt válečnický a magický

10. Numinózní bytosti I: tursové, dvergové, álfové a jejich vztah ke světu bohů

11. Numinózní bytosti II: norny, valkýry, dísy a jejich vztah ke světu bohů

12. Teologie: skaldské opisy pro božstva, koncepce božství, „potrojná teologie“, antropomorfní a zoomorfní reprezentace, božské metamorfózy (skipta hamr) a jejich transpozice na héroe, fyzická síla a boj jako elementární symbol hierofanie

13. Kosmologie I: Völuspá a její líčení „dějin“ světa, kosmogonie, kosmografie (vertikální a koncentrický model, Yggdrasill), kolektivní eschatologie (ragnarök)

14. Kosmologie II: osud jako řád světa, vztah k osudu ze strany lidí a bohů, koncepce tzv. aktivního fatalismu (rozpoznání, přijetí a naplnění osudu)

15. Antropologie: antropogonie, představy o těle (hörund) a duši (hug, fylgja), etika, mannhelgi

16. Thanatologie: chtónický (hel) a úranický (valhöll) typ reprezentace zásvětí, jejich koreláty v rámci pohřebního ritu, tradice o „navrátilcích“ ze zásvětí (draug)

17. Bohoslužebné prostory: generické pojmy (hörg, vé, tún, hof), onomastická a archeologická evidence, posvátné okrsky ve volné přírodě (akr, lund, vin), chrámy, jejich dispozice, orientace, výbava a kultovní instalace

18. Bohoslužební aktéři: revize Cæsarova tvrzení o neexistenci sacerdotálního stavu, generické pojmy (gudija, godi), kultická a společenská úloha, obecné znaky, kněžství žen

19. Bohoslužebné symboly: revize Tacitova tvrzení o germánském anikonismu, evidence idolů podle písemného i archeologického materiálu

20. Bohoslužebné úkony: purifikace idolů, obětní praxe (krvavé, nekrvavé, předkladné), adorace (modlitba, liturgický zpěv a tanec)

21. Bohoslužebné slavnosti: obecné poznatky o časomíře, ot. měsíčních slavností, výroční svátky (haustblót, midvetrarblót, sumarblót) a jejich společné rysy

22. Divinace: modality technické (kléromancie, haimomancie, hippomancie, oiónomancie, hydromancie, oniromancie, nekromancie) a intuitivní divinace, ordál

23. Magie: ot. magické povahy vybraných runových nápisů, sejd a jeho typy (tzv. magie „písma“, „slova“, „pohledu“, „ruky“ atd.), ot. laponských vlivů

24. Přechodové rituály: narození, iniciace do dospělosti, sňatek, pohřeb

25. Konfrontace s křesťanstvím: etapy christianizace, paralelní proces asimilace a kriminalizace germánských náboženských struktur křesťanskou církví

26. Germánský neopaganismus: faktory vzniku, obecné rysy neogermánské spirituality a kultu, Ásatrú a neogermánská společenství v Německu, Skandinávii, Británii, Spojených státech a České republice

Povinná literatura:

a) Edward O. Gabriel Turville-Petre, Myths and Religion of the North: The Religion of Ancient Scandinavia. London: Greenwood Press, 1964; Westport: Greenwood Press, 1975 (reprint).

nebo:

René Lodewijk Maurits Derolez, Götter und Mythen der Germanen. Wiesbaden: VMA Verlag, 1963.

nebo:

René Lodewijk Maurits Derolez, Les dieux et la religion des Germains. Paris: Payot, 1962.

 

b) Snorri Sturlusson, Edda – Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Živá díla minulosti 106; Praha: Odeon, 1988: s.7 133; Praha: Argo, 20032.

 

Doporučená literatura: