Četba ke skeletovému kursu Název: Schellingova praktická filosofie Popis: Pro filosofy německého idealismu vcelku je charakteristickým znakem systematická tendence vyložit a odvodit smysl nejrůznějších fenoménů v rámci základní teorie, jíž je koncepce subjektivity. Tato teze platí přirozeně i ve vztahu k filosofii Schellingově. Ve svém nejvypracovanějším a zároveně v popsaném ohledu nejsystematičtějším spisu, v Systému transcendentálního idealismu z r. 1800, realizuje Schelling tento program. V kapitole ?Soustava praktické filosofie podle zásad transcendentálního idealismu? odvozuje Schelling postupně z předem, v předchozí kapitole, vypracované koncepce Já nejrůznější fenomény, které lze souhrně a v nejširším smyslu označit jako fenomény praktického života. Těmito fenomény jsou lidské společenství jakožto společenství rozumových individuí jednajících na základě svobodné vůle, dále na ně navazující problematiky normativity tohoto jednání, dále problematiky státního útvaru a konečně fenomén dějin. V semináři chceme zkoumat, do jaké míry se Schellingovy daří realizace tohoto programu racionálně kontrolovatelným způsobem, a sice ? jak také jinak ? na základě analýzy Schellingových argumentů a jejich systematické interpretace. Literatura: a) F. W. J. Schelling, Výbor z díla. Rané spisy, přel. J. Patočka, vyd. M. Sobotka, Praha: Svoboda 1990, str. 215-280. b) F. W. J. Schelling, System des transzendentalen Idealismus. Doporučeno je vydání v Meiner Verlag nebo výbor ze Schellingových spisů, který pro nakladatelství Suhrkamp pořídil M. Frank, Frankfurt a. M. sv. I. c) M. Frank, Eine Einführung in Schellings Philosophie, Frankfurt a. M.: Suhrkamp 1985. d) D. Jähnig, Schelling, Die Kunst in der Philosophie, 2 sv., Pfullingen 1966 a 1969.