Filosofie člověka (ZS a LS 2007/2008)

Filosofie člověka (ZS a LS 2007/2008)

 

Mgr. Václav Němec Ph.D.

 

Anotace

 

Kurs je určen především pro studenty nefilosofických oborů FF UK. Jeho cílem je zprostředkovat studentům elementární postupy filosofického myšlení, jež umožňují kultivovat a rozvíjet ono celkové porozumění sobě, světu a svému místu v něm, které je vlastní každému člověku a které předchází veškerému odbornému vědeckému poznání.  Přednášky přibližují filosofické myšlení na příkladu řešení konkrétních filosofických otázek, jež spadají do oblasti filosofické antropologie, tj. filosofické disciplíny, která se ve svém tázání zaměřuje na člověka jako takového a která se snaží kriticky reflektovat a vyhodnocovat dílčí poznatky speciálních věd o člověku. Témata přednášek jsou koncipována tak, že z různých hledisek objasňují specifičnost lidské existence a postihují její bytostné rysy. Kurs zároveň umožňuje seznámení s myšlenkami a koncepcemi řady významných myslitelů zejména dvacátého století, a to nejenom představitelů filosofické antropologie, ale též filosoficky erudované teoretické biologie, fenomenologie, filosofie existence, personalismu, a dalších autorů, kteří přispěli k projasnění záhady, jíž je člověk sám sobě.

 

Požadavky ke zkoušce

 

Celý dvousemestrální kurs je zakončen zkouškou v letním semestru. Zkouška proběhne formou ústního pohovoru. Předpokladem úspěšného absolvování zkoušky je osvojení látky, která bude vyložena v rámci přednášek, a nastudování alespoň jedné knihy z níže uvedeného seznamu doporučené literatury, která bude rovněž předmětem rozhovoru u zkoušky (pokud má zvolený titul méně než sto stran, je požadováno nastudování alespoň jednoho dalšího titulu).

 

Témata ? rozvrh přednášek v ZS

 

1. Úvod I: Vědecké poznání člověka a vědecké antropologie. Pojem antropologie; vznik a vývoj vědeckých antropologií; vědecká antropologie v kontinentální Evropě; biologická antropologie a vznik rasových teorií; kulturní a sociální antropologie v anglosaském světě; etnologie, archeologie, lingvistická antropologie; pokus o integrální poznání člověka v moderní antropologii; meze vědeckého přístupu k člověku a riziko vědeckého redukcionismu ve scientistických ?světonázorech?. 

 

2. Úvod II: Téma člověka ve filosofii a filosofická antropologie. Proměny v chápání filosofické antropologie v 18. a 19. stol.; antropologický obrat a jeho příčiny; protagonisté antropologického obratu; základní otázky filosofické antropologie; problém definice člověka; obrazy člověka v mýtu, náboženství a ve starší filosofické tradici; specifičnost filosofického přístupu k člověku a význam filosofického poznání člověka; vztah filosofické antropologie k jiným filosofickým směrům 20. století (filosofie existence, fenomenologie, personalismus).

 

3. Chování živočicha a chování člověka z pohledu teoretické biologie, etologie a srovnávací psychologie (J. von Uexküll, A. Portmann, F. J. J. Buytendijk) Subjektivita a niternost živočichů; interakce živočicha s okolím: pole vnímání, pole působnosti a ?osvětí? (Umwelt); vázanost na osvětí, instinkty a jistota chování; biologická specializace živočichů a uzavřenost struktury osvětí; pluralita osvětí a jejich prolínání; problém lidských ?osvětí? a pojem lidského světa (Welt).

 

4. Zvláštní postavení člověka: Stupňovitá stavba skutečnosti podle M. Schelera. Anorganické jsoucno a biopsychická oblast; různé stupně života: vegetativní život, instinktivní život, asociační paměť a praktická inteligence; vázanost živočicha na osvětí a otevřenost člověka vůči světu; člověk jakožto osoba a duch; specifické akty duchovní osoby: personální emocionalita a kognitivní akty lidského ducha; vztah k předmětům  a vztah k hodnotám.

 

5. Původ lidské kultury I: Biologická nedostatečnost člověka a normativní systémy (instituce) podle A. Gehlena. Redukce instinktů a biologická nespecializovanost člověka: člověk jakožto ?nedostatková bytost? (Mangelwesen); rozpad instinktivního života a problém integrace reliktů instinktů do života lidské osoby; původ a význam institucí: instituce jakožto kulturně a sociálně zprostředkované vzorce chování; stabilizace a kultivace lidského chování prostřednictvím institucí; různé typy institucí; instituce a jedinečnost lidské osoby.   

 

6. Původ lidské kultury II: Člověk jako animal symbolicum a homo ludens. Symbol a symbolické jednání (E. Cassirer): bezprostřední a zprostředkovaný vztah ke skutečnosti; afektivní výrazy, signály a symboly; kultura jakožto systém symbolického jednání; základní formy symbolického jednání: hra a jazyk. Fenomén hry (J. Huizinga, E. Fink): Význam hry (rituálů) v životě archaických společností; imaginární znázornění skutečnosti a ?magický prostor? hry; hra a imaginace; lidská otevřenost vůči budoucnosti a role imaginace; význam symbolického jednání pro vznik institucí; role tradice a tvorby v kultuře.

 

7. Lidské jednání, svoboda a vůle: Fenomenologie svobody P. Ricoeura. Volní akty a původ lidské svobody; časová struktura rozvrhování svobody; rozhodnutí a jeho realizace; vůle a motivace; motivy a hodnoty; vitální potřeby a vitální hodnoty; role imaginace v motivaci vůle; instituce a kulturně sociální hodnoty; pluralita hodnot a hodnotové preference; problém koexistence více svobod a původ morálky a práva.

 

8. ?Činný život?: různé typy lidských činností podle H. Arendtové. Člověk jako animal laborans: nezbytné potřeby života a břemeno práce; práce a přírodní procesy; práce a spotřeba; plodnost práce; práce, vlastnictví a privátní sféra. Člověk jakožto homo faber: ?zpředmětňování? přírody v řemeslném zhotovování a konstituce lidského světa; prchavost produktů práce, trvalost věcí a stálost lidského světa; role nástrojů v práci a zhotovování; trh jakožto veřejný prostor homo faber. Člověk jakožto animal politicum: jedinečnost osoby, fakt lidské plurality a tkanivo lidských vztahů; sebe-ukazování osoby skrze promlouvání a jednání; privátní sféra a veřejný prostor; lidské jednání, příběhy a dějiny; lidské jednání jako ?počínání něčeho nového? a interakce: křehkost oblasti lidských záležitostí a problém politické moci.

 

9. Já, subjekt, sebevědomí.  Pojem ?Já?, ?subjektu? a ?sebevědomí?; chápání subjektu ve filosofické tradici; téma subjektu u I. Kanta, v německém idealismu a v ?reflexivní filosofii? D. Henricha; pojem osoby a ?personálního jádra? v personalismu; lidská subjektivita a ?niternost?; intencionální život lidského subjektu; problém možnosti sebepoznání; význam intersubjektivních vztahů pro vznik sebevědomí; sebevědomí a symbolické jednání; sebevědomí a svědomí atd.

 

Předběžný přehled tematických okruhů přednášek v LS

 

10. Identita osoby, autenticita a odcizení

11. Jedinec a intersubjektivní vztahy

12. Lidská sexualita

13. Jedinec a kolektiv (rodina, rasa, národ, společnost, stát, ?masa?)

14. Člověk na svých hranicích: utrpení, nemoc, smrt

15. Člověk z pohledu evoluční teorie a budoucnost člověka

16. Člověk a transcedence

 

Doporučená literatura

 

H. Arendtová, Vita activa, Praha 2007.

Bolest a naděje. Deset esejů o osobním zrání, vyd. J. Němec, Praha 1990.

M. Buber, Já a Ty, Praha 2005.

M. Buber, Problém člověka, Praha 1997.

E. Fink, Oáza štěstí, Praha 1992.

M. Heidegger, Bytí a čas, Praha 1996.

J. Lacroix, Smysl člověka, Praha 1970.

P. L. Landsberg, Zkušenost smrti, Praha 1990.

E. Lévinas, Totalita a nekonečno, Praha 1997.

G. Marcel, K filosofii naděje, Praha 1970.

J. Patočka, Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha 1995.

J. Patočka, Věčnost a dějinnost, Praha 2007.

P. Ricoeur, Filosofie vůle I: Fenomenologie svobody, Praha 2001.

J. P. Sartre, Vědomí a existence, Praha 2006.

M. Scheler, Místo člověka v kosmu, Praha 1968.

M. Scheler, O studu, Praha 1993. 

P. Teilhard de Chardin, Místo člověka v přírodě, Praha 1993.