Universalie a individuace podle Jana Dunse Scota
Lenka Karfíková – Lukáš Novák
ZS 2008/09
čtvrtek 17,30-19,05
FF hlavní budova
místnost 218
V kursu jsou čteny latinské texty Jana Dunse Scota (zemř. 1308) věnované jeho pojetí universalií a individuace:
In Metaphys. Aristotelis VII, q. 18;
Ordinatio II, d. 3, p. 1, qq. 1-6 (výběr, zejména q. 6).
Jan Duns Scotus hledá v otázce universalií střední pozici mezi nominalismem na jedné straně a realismem oddělených platonských idejí na straně druhé. Na otázku, co činí jednotlivé tím, čím je, odmítá jak nominalistickou odpověď (podle níž jsou právě jen jednotliviny), tak představu individuace prostřednictvím látky, kvantity (rozlehlosti), aktu existence i individuace jako dvojí negace nedělitelnosti a nezaměnitelnosti. Jednotlivé je podle Scota konstituováno individuální diferencí, pozdější haecceitas.
Seminář je součástí magisterského kursu Antika a středověk pro pokročilé, může však být zapsán také jako latinská četba nebo jako výběrový kurs. Požadavky na získání těchto atestů se liší a budou dohodnuty individuálně.
Edice:
Ioannes Duns Scotus, Quaestiones super libros Metaphysicorum Aristotelis, Libri 6 - 9, vyd. R. Andrews, New York 1997, v rámci B. Ioannis Duns Scoti opera philosophica (hlavní vyd. Girard J. Etzkorn), sv. IV.
Ioannes Duns Scotus, Ordinatio, II, vyd. C. Balić, Civitas Vaticana 1973, v rámci Ioannis Duns Scoti Opera omnia (hlavní vyd. C. Balić), sv. VII.
Literatura:
S. Sousedík, Jan Duns Scotus: doctor subtilis (a jeho čeští žáci), Vyšehrad, Praha 1989.
L. Honnefelder, R. Wood, M. Dreyer (vyd.), John Duns Scotus, Metaphysics and Ethics, Leiden 1996, zde zejména příspěvky (aparát):
J. J. E. Gracia, Individuality and the Individuating Entity in Scotus’s Ordinatio: An Ontological Charakterization, str. 229-249;
R. Wood, Individual Forms: Richard Rufus and John Duns Scotus, str. 251-272;
W. Park, Understanding the Problem of Individuation: Gracia vs. Scotus, str. 273-289;
G. Sondag, Universel et natura communis dans l’Ordinatio et dans les Questions sur le Perihermeneias (Une br?ve comparaison), str. 385-391;
J. H. J. Schneider, Utrum haec sit vera: Caesar est homo, Caesar est animal, Caesare non existente. Zum Peri-Hermeneias-Kommentar des Johannes Duns Scotus, str. 393-412.
King, P., Duns Scotus on the Common Nature and the Individual Differentia, in: Philosophical Topics 20 (1992), 50-76 (moodle).
King, P., Duns Scotus on Singular Essences, in: Medioevo XXX (2005), 111-137 (moodle).
Chabada, M.: Ján Duns Scotus. Vybrané kapitoly z jeho epistemológie a metafyziky, Bratislava: Vydavateľstvo UK 2007.
Chabada, M.: Abstraktívne poznanie podľa Jána Dunsa Scota: základné prístupy, in: Studia Neoaristotelica 3 (2006) / 1, str. 37-55.
Chabada, M.: Rozumová intuícia podľa Jána Dunsa Scota: základné prístupy, in: Studia Neoaristotelica 1 (2004) / 1-2, str. 85-100.
Novák, L.: The Scotist Theory of Univocity, in: Studia Neoaristotelica 3 (2006)/1, str. 17-27.
Antika a středověk pro pokročilé
magisterský kurs 2008/09
(každá z částí kursu může být zapsána i samostatně
jako výběrový kurs)
Část I:
Plótinovy nauky o duši
Filip Karfík
ZS i LS 2008/09, úterý 17,30-19,05 (225V)
Četba a interpretace pojednaníV 7 (18) „Zda existují také ideje jednotlivin“ a IV 8 (6) „O sestupu dušedo těl“. (V LS četba a interpretace pojednání III 7 (45) „O věčnosti a čase“).
Kurs je určen studentůmmagisterského studia a doktorandům. Předpokládají se znalosti na úrovni zkouškyz antické filosofie v bakalářském cyklu (http://ufar.ff.cuni.cz → Filosofie → Zkouškyz dějin a systematiky → Antická filosofie) a základní znalostistarořečtiny.
Texty:
Plotini Opera, vol. II, EnneadesIV–V (editio maior), vyd. P. Henry – H.-R. Schwyzer, Bruxelles – Paris 1959.
Plotini Opera. vol. II, EnneadesIV–V (editio minor), vyd. P. Henry – H.-R. Schwyzer, Oxford 1977.
Doporučenáliteratura k pojednáni V 7 (18):
A. H. Armstrong, Form, Individual andPerson in Plotinus, «Dionysius» I (1977), pp. 49-68.
H. J. Blumenthal, Did Plotinus believe inIdeas of Individuals?, «Phronesis» XI (1966), pp. 61-80.
H. J. Blumenthal, Ideas of Individuals,in Plotinus’ Psychology. His Doctrines of the Embodied Soul, The Hague,M. Nijhoff 1971, pp. 112-133.
J.N. Deck & A. H. Armstrong, ADiscussion on Individuality and Personality, «Dionysius» II (1978) pp.93-99.
C. De Vogel, Plotinus’ Image of Man.Its Relationship to Plato as well as to later Neoplatonism, in F. Bossier etalii (éd.), Images of Man in Ancient and Medieval Thought, Leuven,Leuven University Press 1976, pp. 147-168.
F. Ferrari, Esistono forme di kaq' ›kasta? Il problema dell’individualità in Plotino e nellatradizione platonica antica, «Atti dell’Accademia delle Scienzedi Torino. Classe di Scienze morali, storiche e filologiche» CXXXI (1997) pp.23-63.
A. Graeser, Individualität undindividuelle Form als Problem in der Philosophie des Spätantike und des frühenMittelalters, «Museum Helveticum» LIII (1996) pp. 187-196.
P. Kalligas, Forms of Individuals in Plotinus: a Re-examination, «Phronesis»XLII (1997) pp. 206-227.
D. Letocha, Le statut de l’individualitéchez Plotin ou le miroir de Dionysos, «Dionysius» II (1978) pp. 75-91.
P. S. Mamo, Forms of Individuals in the ´Enneads´, «Phronesis» XIV (1969) pp.77-96.
P.-M. Morel,Individualité et identité de l’âme humaine chez Plotin, dans Plotin,des principes, Les Cahiers philosophiques de Strasbourg 8, Strasbourg,Université March Bloch 1999, pp. 53-66.
D. Nikulin, Unity and Individuation ofthe Soul in Plotinus, in R. Chiaradonna (éd.), Studi sull’anima inPlotino, Napoli, Bibliopolis 2005, pp. 275-304.
G. J. P. O’Daly, Plotinus’ Philosophy of theSelf, Shannon Ireland, Irish University Press 1973.
D.J. O’Meara, Forms of Individuals in Plotinus: a Preface to the Question, in J.J. Cleary (ed.), Traditions of Platonism: Essays in Honour ofJ. Dillon, Ashgate, Aldershot 1999, pp. 263-269.
J. Pépin, Que l’homme n’est riend’autre que son âme, «Revue des études grecques» LXXXII (1969) pp. 56-70.
A. Petit, Forme et individualité dans lesysthème plotinien, in Plotin,des principes, Les Cahiers philosophiques de Strasbourg 8, Strasbourg,Université March Bloch 1999, pp. 109-122.
J. M. Rist, Forms of Individuals in Plotinus, «Classical Quarterly» XIII (1963)pp. 223-231.
J. M. Rist, Ideas of Individuals inPlotinus. A Reply to Dr. Blumenthal, «Revue internationale de philosophie»XXIV (1970) pp. 298-303.
R. Sorabji, Self: Ancient and ModernInsights about Individuality, Life and Death, Chicago, University ofChicago Press 2006.
P. Vassilopoulou, Plotinus and Individuals, «Ancient Philosophy» XXVI.2 (2006) pp.371-383.
Komentář k pojednání IV 8 (6):
Plotino, La discesa dell’anima nei copri (Enn. IV 8 [6]) – Plotiniana arabica (Pseudo-Teologiadi Aristotele, capitoli 1 E 7; “Dettidel sapiente greco”), acura di Cristina D’Ancona, Padova2003.
Část II:
Universalie a individuacepodle Jana Dunse Scota
Lenka Karfíková – Lukáš Novák
ZS 2008/09, čtvrtek 17,30-19,05 (218)
V kursu jsou čteny latinskétexty Jana Dunse Scota (zemř. 1308) věnované jeho pojetí universalií aindividuace:
In Metaphys. Aristotelis VII,q. 18;
Ordinatio II, d. 3, p. 1,qq. 1-6 (výběr, zejména q. 6).
Jan Duns Scotus hledáv otázce universalií střední pozici mezi nominalismem na jedné straně arealismem oddělených platonských idejí na straně druhé. Na otázku, co činíjednotlivé tím, čím je, odmítá jak nominalistickou odpověď (podle níž jsouprávě jen jednotliviny), tak představu individuace prostřednictvím látky,kvantity (rozlehlosti), aktu existence i individuace jako dvojí negacenedělitelnosti a nezaměnitelnosti. Jednotlivé je podle Scota konstituovánoindividuální diferencí, pozdější haecceitas.
Část III:
Dionysius Areopagita, Božská jména
Lenka Karfíková –Václav Němec
LS 2009,čtvrtek 17,30-19,05 (218)
V kursu je čten řecký textDionysiova pojednání O božských jménech. Tajuplný autor 5./6. století,který uveřejnil své spisy pod jménem apoštolského žáka a požíval po mnohostaletí jeho autoritu, vnesl do křesťanského myšlení důležité prvkyproklovského novoplatonismu, jež se staly na dlouho jeho podstatnou součástí.Neuchopitelné a nepojmenovatelné božství může být podle Dionysiovy představy(inspirované kappadockými teology i novoplatonskou tradicí) jen na základěsvého působení charakterizováno jmény, a to jak filosofickými, tak ibiblickými.
Atestace(pro všechny části kursu):
Zápočet lze získat na základěpřekladu a interpretace textu v semináři nebo písemné práce v rozsahucca 7 stran, zkoušku na základě písemné práce v rozsahu cca 14 stran.