Dionysius Areopagita, Božská jména
Lenka Karfíková – Václav Němec
LS 2009, čtvrtek 17,30-19,05 (225V)
začátek 26.2. 2009
V kursu je čten řecký text Dionysiova pojednání O božských jménech. Tajuplný autor 5./6. století, který uveřejnil své spisy pod jménem apoštolského žáka a požíval po mnoho staletí jeho autoritu, vnesl do křesťanského myšlení důležité prvky proklovského novoplatonismu, jež se staly na dlouho jeho podstatnou součástí. Neuchopitelné a nepojmenovatelné božství může být podle Dionysiovy představy (inspirované kappadockými teology i novoplatonskou tradicí) jen na základě svého působení charakterizováno jmény, a to jak filosofickými, tak i biblickými.
Kurs může být zapsán jako součást magisterského kursu Antika a středověk pro pokročilé (zápočet na základě překladu a interpretace textu v semináři nebo písemné práce v rozsahu cca 7 stran, zkoušku na základě písemné práce v rozsahu cca 14 stran), jako řecká filosofická četba (zápočet na základě ústního překladu v rozsahu tří stran textu) nebo jako výběrový kurs (zápočet na základě písemné práce v rozsahu cca 7 stran).
Úryvky čtené v semináři:
(strany podle vydání De divinis nominibus, ed. B. R. Suchla, Corpus Dionysiacum I,
Berlin: De Gruyter, 1990)
1) O božství nelze nic vypovídat ani je nelze poznat (kromě toho, co nám zjevilo Písmo)
I,1 (109,7-110,1)
2) Dobro se sdílí posvěceným rozumovým bytostem a pozvedá je ke svému poznání
I,2 (110,11-111,2)
3) Poznání skrze osvícení na základě Písma: „dobrotivá vyjití“ thearchie
I,3-4 (111,7-112,10)
4) Bezejmenná – mnohojmenná thearchie: Bůh jako příčina všeho je jmenován podle toho, čeho je příčinou
I,7 (119,10 – 120,9)
5) Božská jména se nevypovídají částečně, ale o celé thearchii
II,1 (122,6-13)
6) Rozlišená a sjednocená jména
II,3 (125,13-126,2)
7) Božství je poznáváno ze svého působení
II,7 (131,5-13)
8) Téma spisu: pozitivní „sjednocená jména“; původ mnohosti a diference sjednocených jmen
II,11 (135,10-136,7)
9) Dobro, krásno, láska
a) Dobro
IV,1-3 (143,9-146,12)
b) Krásno
IV,7 (150,15-153,3)
c) Láska
IV,12-15 (158,8-161,5)
10) Jsoucno/bytí
a) Hierarchie v rámci božských jmen: dobro, jsoucno, život, moudrost
V,1 (180,8-181,6)
b) Božská jména neoznačují dokonalosti v samotném transcendentním božství ani prostředkující božské entity
V,2 (181,7-21)
c) Bůh je jsoucno jakožto nadjsoucí příčina všeho bytí
V,4 (182,17-183,11)
d) Jsoucno/bytí jako nejvyšší forma
V,5-6 (183,12-184,21)
11) „Dobrotivá vyjití“ označovaná božskými jmény nejsou svébytné hypostase
XI,6 (221,13-223,3)
12) Jedno
a) Bůh je Jedno jakožto příčina veškeré jednoty a mnohosti
XIII,2 (227,6-228,2)
b) Bůh je Jedno protože v sobě vše sjednocuje
XIII,3 (228,3-229,5)
c) Priorita negativní theologie
XIII,3 (229,6-230,5)