Dionysius Areopagita, Božská jména

Lenka Karfíková – Václav Němec

LS  2009, čtvrtek 17,30-19,05 (225V)

začátek 26.2. 2009

 

V kursu je čten řecký text Dionysiova pojednání O božských jménech. Tajuplný autor 5./6. století, který uveřejnil své spisy pod jménem apoštolského žáka a požíval po mnoho staletí jeho autoritu, vnesl do křesťanského myšlení důležité prvky proklovského novoplatonismu, jež se staly na dlouho jeho podstatnou součástí. Neuchopitelné a nepojmenovatelné božství může být podle Dionysiovy představy (inspirované kappadockými teology i novoplatonskou tradicí) jen na základě svého působení charakterizováno jmény, a to jak filosofickými, tak i biblickými.

 

Kurs může být zapsán jako součást magisterského kursu Antika a středověk pro pokročilé (zápočet na základě překladu a interpretace textu v semináři nebo písemné práce v rozsahu cca 7 stran, zkoušku na základě písemné práce v rozsahu cca 14 stran), jako řecká filosofická četba (zápočet na základě ústního překladu v rozsahu tří stran textu) nebo jako výběrový kurs (zápočet na základě písemné práce v rozsahu cca 7 stran).

 

 

Úryvky čtené v semináři:

(strany podle vydání De divinis nominibus, ed. B. R. Suchla, Corpus Dionysiacum I,

Berlin: De Gruyter, 1990)

 

1) O božství nelze nic vypovídat ani je nelze poznat (kromě toho, co nám zjevilo Písmo)

I,1 (109,7-110,1)

 

2) Dobro se sdílí posvěceným rozumovým bytostem a pozvedá je ke svému poznání

I,2 (110,11-111,2)

 

3) Poznání skrze osvícení na základě Písma: „dobrotivá vyjití“ thearchie

I,3-4 (111,7-112,10)

 

4) Bezejmenná – mnohojmenná thearchie: Bůh jako příčina všeho je jmenován podle toho, čeho je příčinou

I,7 (119,10 – 120,9)

 

5) Božská jména se nevypovídají částečně, ale o celé thearchii

II,1 (122,6-13)

 

6) Rozlišená a sjednocená jména

II,3 (125,13-126,2)

 

7) Božství je poznáváno ze svého působení

II,7 (131,5-13)

 

8) Téma spisu: pozitivní „sjednocená jména“; původ mnohosti a diference sjednocených jmen

II,11 (135,10-136,7)

 

9) Dobro, krásno, láska

a) Dobro

IV,1-3 (143,9-146,12)

b) Krásno

IV,7 (150,15-153,3)

c) Láska

IV,12-15 (158,8-161,5)

 

10) Jsoucno/bytí

a) Hierarchie v rámci božských jmen: dobro, jsoucno, život, moudrost

V,1 (180,8-181,6)

b) Božská jména neoznačují dokonalosti v samotném transcendentním božství ani prostředkující božské entity

V,2 (181,7-21)

c) Bůh je jsoucno jakožto nadjsoucí příčina všeho bytí

V,4 (182,17-183,11)  

d) Jsoucno/bytí jako nejvyšší forma

V,5-6 (183,12-184,21)

 

11) „Dobrotivá vyjití“ označovaná božskými jmény nejsou svébytné hypostase

XI,6 (221,13-223,3)

 

12) Jedno

a) Bůh je Jedno jakožto příčina veškeré jednoty a mnohosti

XIII,2 (227,6-228,2)

b) Bůh je Jedno protože v sobě vše sjednocuje

XIII,3 (228,3-229,5)

c) Priorita negativní theologie

XIII,3 (229,6-230,5)