ANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM

Předchozí anotace Rozvrh 2000/2001

Zdeněk KRATOCHVÍL, Matyá‘ HAVRDA: ANTICKÉ  KŘESŤANSTVÍ
(neboli „Křesťanství před koncily“)

Posluchačům religionistiky se započítává jako „Křesťanství“

Sylabus:
Zimní semestr:

Kanonické spisy Nového zákona a texty jim podobné (apokryfy)
  1. Literatura k tématu kursu. Otázky chronologie, vztahu historické autenticity a autenticity vnitřního smyslu. Metodické poznámky pro předná‘ejícího: misie neučiní‘, nové církve nezaloží‘ - pro v‘echny: i „mrtvá“ náboženství jsou zdrojem inspirace a možnosti života (stejně i „mrtví“ bohové).
  2. „O původu křesťanství“ - typické téma 19.st., viz „původ druhů, člověka,...“ Zneužíváno k legitimizaci statu quo (apologie), k projekcím zlatého věku do prvotního křesťanství, k hledání viníka pádu (v hellénizaci), k destruktivnímu „demaskování“. Problém kontinuity křesťanství v čase. Problémy historických a filosofických metod. Vztah obecných dějin a „dějin spásy“.
  3. Hledání měřítka „křesťanskosti“ nás vede k pátrání po konstituci kánonu Nového zákona a po konstituci nejstar‘ích věroučných vyznání - obojí původně jako součást liturgie, byť i ve vztahu k pojetí církve a jejího kérygmatu. Vznik a rozsah kánonu (tedy nikoliv jednotlivých spisů) Nz v průběhu 2.st. a jeho pozděj‘í petrifikace. Problémy pojetí kanonicity a inspirace („Zjevení“), vliv židovství a římského práva.
  4. Vznik jednotlivých spisů kánonu Nz ve stabilizované podobě: 2. polovina 1.st. Legendy o sepsání. Problémy historické a textové kritiky spisů Nz: přehled těchto snah od zač. 3.st. (Kléméns, Órigenés) po současnost (zvl. Form-geschichtliche Methode, FGM). Biblická archeologie a papyrologie.
  5. Důležité kodexy (od 4.st.) a papyry (od 2.st.) s řeckým textem Nz. Papyrologické kuriozity. Staré překlady Nz a jejich rukopisné doložení: latinské (Vetus latina, Vulgata), syrské aj. Kriticiké edice textu Nz.
  6. Novodobé překlady Nz (zvl. reformační a současné). Je v‘ak řecký text vskutku originálem Nz? Viz Hieronymovo mínění o aramejské předloze Mt nebo Tresmontanovo o hebrejském orig. Jana. Jak se dostat před řecký text? Problém: „ipsissima verba Jesu“. Řečtina Nz (levantská koinh), vliv LXX nejen v citátech Starého zákona, nýbrž v celém pojmosloví (např. doxa).
  7. Naděje FGM: zmapování redakčních vrstev a tématických celků tradice, rekonstrukce zvěsti o Ježí‘ovy v podobě 30. až 40.let 1.st. Problémy FGM: „kolektivní autorství“?, mytologizace zvěsti a demytologizace. Příklady na evangeliích: „Pramen Q“ = Mt ??Lk.  Chronologie evangelií (50.-90.léta). Problémy Jana. Tradičně: pojem „synoptici“ (viz Eusébiovy „kánony“).
  8. „Theologie“ a jazyk synoptiků:

    9. Mk - latinismy, zázraky, problém závěru (16.kap., zvl. 16,9-19)
    Mt - arameismy, židokřesťanství, mesianismus, apokalyptika, farizeové, logia
    Lk - hellénistická novela, legendy, lidství, logia.
  9. Theologie Janovských spisů

    10. Janovo evangelium   - hebrejsko-řecká epifanická meditace. Zdroj křesťanské theologie, Qeologoj.
    Epi‘toly (agaph).
    Apokalypsa - výkladová tradice, odli‘nost od „přítomnostní“ apokalyptiky Janova evangelia.
  10. „Theologie“ Skutků apo‘tolů:

    11. Sk - Pojetí dějinné kontinuity křesťanství v 30. - 60.letech, Pavlova misie do řeckého světa po stopách židovské hellénizované diaspory. Pojem církve. Vztah k Řekům (zvl. „Pavel na Aréopágu“, Sk 17). Postava Petra.
  11. „Theologie“ Pavla z Tarsu - Problém svědectví (Apo‘tol), khrugma, moralizace, Židé a Řekové, Zákon, „Starý zákon“ (palaia diaqhkh), (podle toho pak „Nz“ - Kainh diaqhkh, Novum tetamentum), christologické hymny.
  12. Datace „apokryfů“ (2.st., někdy i pozděj‘í). Rozli‘ení různých typů „apokryfů“:

    13. Starokřesťanské církevní spisy mimo obecný kánon Nz (viz Apo‘tol‘tí otcové).
    Lidové pozděj‘í legendy (vesměs amplifikační a dokétské).
    Gnostické křesťanské spisy, zvl. evangelia (2.st.) - pojem gnwsij, předkřesťanský původ v synkrétismu, vztahy k Pavlovi a Janovi, konflikt s církví.
  13. Gnostické Tomá‘ovo evangelium - logia, paralely s „Q“ (Mt, Lk).

    14. Gnostický Valentinovský okruh - epifanie Slova, paralely s Janem, pozděj‘í kritické reference u Eirénaia a Klémenta Alex.
    Janovské apokryfy.
  14. Základní proudy křesťanství kolem r. 100 (viz F.Vouga).

    15. Základní pojmy: víra (pistij), carij, „obrácení“ (metanoia), kérygma, křest (baptisma), eucharistie, diakon,  presbyter, „biskup“ (dohližitel, episkopoj).
    Vztahy k Židům, Řekům, k Imperiu. Universalismus nebo zvlá‘tní „národ“?
    „Ochlazení“ apokalyptiky a její transformace v liturgii a dějiny spásy.
Letní semestr:
Křesťanská církevní literatura mezi Novým zákonem a nikájským koncilem (cca od konce 1.st. do zač. 4.století)
  1.  „Spisy apo‘tolských otců“ - církevní spisy z převážně řeckého prostředí, vět‘inou z poč. 2.st., moralizace a povrchní alegorizce (zvl. Pastýř Hermův a Barnabá‘ův list), rigorismus pronásledovaných (Ignatios z Antiochie), doklady pojetí církve (Kléméns Romanos), ale i památky liturgie - Didaché. Ve 2.st. často lokálně i v kánonu Nz (zvl. Didaché, Kléméns Rom.).
  2. Didaché: kontinuita církevní liturgie (eucharistie, křest) od novozákonní doby do 2.st.

    3. Pojetí kérygmatu a vazba vyznání víry na křest.
    Příklon quasi-janovské maloasijské tradice (Papias, Polykarpos) k chiliasmu.
  3. Apologetická literatura a její význam pro formování křesťanské theologie. Přehled autorů, spisů, stylů. Postoj k pohanství a filosofii, způsoby argumentace. Nejstar‘í filosofická kritika křesťanství (Galénos, Kelsos).
  4. Justinova theologie: středoplatónské motivy; pojetí „filosofie“ a důkazu; výklad náboženských dějin; + pojetí eucharistie. Dialog s Židem Tryfónem v kontextu vztahů křesťanů, Židů a Řeků.
  5. Tatiánův spis Řekům: daimonologie, problematika Osudu; kontexty v dobové gnóstické theologii. Tatiánovo Diatessaron.
  6. Athénagorova Přímluva za křesťany: způsob využití filosofické argumentace; psychologický výklad modloslužby. O vzkří‘ení mrtvých: problém vzkří‘ení těla v raně křesťanské theologii.
  7. Příklad theologického my‘lení, které vyrůstá z liturgického kontextu:   Paschální homilie Melitona ze Sard (2. pol. 2.st.). Role homiletiky od novozákonní doby, modlitba „Otče ná‘“ v kontextu křtu; křesťanské my‘lení jako interpretace liturgicky relevantních vrstev Nz.
  8. Antignóstická polemika: Eirénaios, Kléméns Alexandrijský, Órigenés.

    9. „Regula fidei“; problém determinismu a tělesnosti.
  9. Kléméns Alexandrijský: koncepce theologie, hermeneutika, etika. Pojem „gnóse“. Vazby na středoplatónskou filosofii a heterodoxní křesťanství.
  10. Vznik theologie: předpoklady a kritéria pravého poznání u Klémenta a Órigena. Gnóstické motivy v Órigenově hermeneutice (Výklad Janova evangelia). + Poměry za Démétria (Hist.eccl. VI). Později: paradox církevního odmítnutí zakladatele vskutku církevní racionality. Paradoxy v dějinách mni‘ství.
  11. Křesťanství v latinském světě 2. a 3.st.

    12. Morální a právní rigorismus, clare et distincte, gratia et natura, supranaturale, zásluhy a odměny, fundatio, tradere, institutio, auctoritas (zvl. Tertullianus).
  12. Eusebios z Kaisareie - historik křesťanství a ideolog konstantinovského césaropapismu („theologického konstruktivismu“ politiky). Pojetí dějin. Biblická studia.
Literatura:
primární (vybrané překlady do moderních jazyků) Ediční řady:
  • ANCL Ante-Nicene Christian Library (anglicky)
  • BKV Bibliothek der Kircheväter (německy)
  • SC Sources chrétiennes (francouzsky a řecky, resp. latinsky)
Antologie a sborníky:
  • Bober, Andrzej, Światla oikumeny. Antologia patrystyczna, Kraków 1965.
  • Chadwick, Henry, Alexandrian Christianity: selected translations of Clement and Origen, London 1954.
  • Frühchristlische Apologeten und Märtyrerakten I - II, BKW, München 1913.
  • Michalski, Marian, Antologia literatury patrystycznej, Warszawa, PAX 1975.
  • Novák, J. J., Patristická čítanka, Praha 1983.
  • Spisy apo‘tolských otců, přel. L.Varcl, D.Drápal, J.Sokol, Praha, Kalich 1986.
  • Su‘il, Franti‘ek, Spisy svatých Otcův apo‘tolských a Justina Mučedníka, Praha 1874.
  • The Nag Hammadi Library in English, ed. J. M. Robinson, E. J. Brill 1996. Výbor z novozákonních apokryfů, ed. J. Mánek a kol., skripta Husovy fakulty,
  • Praha 1959.
Překlady jednotlivých autorů a textů:
  • apokryfy: Výbor z novozákonních apokryfů; Michalski, str. 43-72; ANCL 14.
  • Aristeidés, Apologie: B.Wilanowski, Apologia Arystydesa, Kwartalnik
  • teologiczny wileński I-II, 1923-24, str. 424-484; ukázky: Michalski, str. 87-91, Bober, str. 20-26; Frühchristlische Apologeten I.
  • Athénagorás, Legatio: Frühchristlische Apologeten I; ANCL 2.
  • Eirénaios: Svatého Otce Irenea Patero kněh proti kacířstvím přel. J. N. F.
  • Desolda, Praha 1876.
  • Eusebius Pamphili, Církevní dějiny, přel. J. J. Novák, Praha 1988.
  • Evangelium pravdy, přel. Z. Kratochvíl, Praha 1994; viz též The Nag Hammadi Library in English, str. 38-51.
  • Hippolytos Římský, Vyvrácení v‘eho kacířstva, přel. J. Kozák, Praha 1997; ANCL 5.
  • Justin Martyr, Apologie I - II: Su‘il; Frühchristlische Apologeten I; ANCL 2.
  • Justin Martyr,  Dialog s Židem Tryfónem: Su‘il; Justinus, Dialog mit dem Juden Tryphon, BKV 33, 1917; ANCL 2.
  • Kléméns Alexandrijský, ukázky: Chadwick, Alexandrian Christianity; Kratochvíl, Z., Proměny interpretací, Praha 1997; Novák; Šmelhaus.
  • Kléméns Alexandrijský, souborné dílo: ANCL 4; Clemens von Alexandreia, Ausgewählte Schriften, übersetzt von Otto Stählin, BKV, zweite Reihe, Bd 7,8,17 - 20, München 1934-8; SC 2 (Protreptique), 70, 108 a 158 (Le Pédagogue), 30 a 38 (Stromate I-II).
  • Kléméns Alexandrijský, Excerpta ex Theodoto: The Excerpta ex Theodoto of Clement of Alexandria, Greek&English by R. P. Casey, London 1934; Clément d’Alexandrie, Extraits de Théodote, éd. et trad. de F. Sagnard, SC 1970.
  • Meliton ze Sard, De pascha: SC 123; Michalski, str. 80 - 83.
  • Órigenés, Proti Kelsovi: Origen, Contra Celsum, transl. by H. Chadwick, Cambridge 1953; ANCL 4; Origenes, Acht Bücher Gegen Celsus I-II, übers. Von P. Koetchau, BKV 52-3, München 1926-7; Orig?ne, Contre Celse, SC 132 (I-II), 136 (III-IV), 147 (V-VI), 150 (VII-VIII), 227 (intro. et index).
  • Órigenés, De principiis: Origen, On first principles, transl. by G. W. Butterworth, London 1973; ANCL 4; Orig?ne, Traite de principes I-II, SC 252-3.
  • Órigenés, Komentář k Janově evangeliu: ANCL 10; SC 120 (I-II), 157 (VI-X), 222 (XIII).
  • Tatiános, Oratio: Frühchristlische Apologeten I; ANCL 3; ukázky: Michalski.
  • Tertullianus, Praescriptio: SC 46; ukázky v: Michalski.
  • Tomá‘ovo evangelium, přel. P. Pokorný, Praha, Kalich 1982; viz též The Nag Hammadi Library in English, str. 124-138.
sekundární:
Textologie Nového zákona
  • Andresen, Carl, Logos und Nomos. Die Polemik des Kelsos wider das Christentum, Berlin 1955.
  • Dodds, E. R., Pohané a křesťané ve věku úzkosti, přel. M. Pokorný, Praha 1997.
  • Harnack, Adolf, Dějiny dogmatu, Praha, Kalich 1974.
  • Harnack, Adolf, Geschichte der altchristlische Literatur bis auf Eusebius I - II, Leipzig 1893-1904.
  • Chadwick, Henry, Early Christian Thought and the Classical Tradition, Oxford 1966.
  • Karfíková, Lenka, Studie z patristiky a scholastiky, Praha 1997.
  • Lilla, Salvatore R. C., Clement of Alexandria. A Study in Christian Platonism and Gnosticism, Oxford University Press 1971.
  • Matou‘ek, Jaroslav, Gnose, Kladno 1920, Praha 1996.
  • Meller, Jan, Radostná zvěst Nového zákona, Praha 1973.
  • Němec, Jaroslav, Dějiny křesťanského starověku, Olomouc, MCM 1997.
  • Pagels, Elaine H., The gnostic gospels, New York 1982.
  • Pagels, Elaine H., The Johannine Gospel in Gnostic Exegesis, Atlanta 1989.
  • Pelikan, Jaroslav, The Emergence of the Catholic Tradition, Chicago 1971.
  • Pokorný, Petr, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993
  • Pokorný, Petr,  Píseň o perle, Praha 1986, 1998.
  • Pokorný, Petr, Počátky gnose, Praha, ČSAV 1969
  • Schoof, Mark, Výzva nového věku, přel. K. Floss, Praha, Vy‘ehrad 1971
  • Šmelhaus, Vratislav, Řecká patrologie, Praha, Kalich 1972
  • Vouga, Francois, Dějiny raného křesťanství, CDK Brno + Vy‘ehrad 1997
  • Walzer, R., Galen on Jews and Christians, Oxford University Press 1949.
Zdeněk KRATOCHVÍL: PŘEDSOKRATICI

Určeno posluchačům religionistiky a jako výběrový kurs také studentům filosofie.
Kurs nepředpokládá znalost řeckého jazyka, nýbrž ochotu ke vstupu do originálního pojmosloví a práce s ním.

Anotace:
Okruhy témat:  
  1. Předběžné představení hlavních postav pozdně archaického a raně klasického my‘lení. Zachování textů: doxografie, prameny, edice, způsoby značení zlomků. Literatura. Předběžný nástin jejich role v evropské filosofii od klasické doby po současnost. Problém anachronismu referátů a výkladů.
  2. Otázka žánru. Na úrovni literární: gnómická próza, poezie, satyra, parafráze náboženské řeči, popis zkoumaného.
  3. Na úrovni my‘lenkové: mýtus nebo filosofie?, literatura nebo věda?, náboženství nebo jeho kritika? (Často nic z toho, ale svébytné my‘lení, které je nutno dále zkoumat.)
  4. Základní okruh výrazů pozdně archaického my‘lení: fýsis, živly a jejich jména, protiklady (živlové i jiné), kosmos, harmonie, řádnost (spravedlnost), zkoumání, učenost, du‘e, řeč, mysl, jedno, daimón, bůh, bohyně, osudová moc, vždy, jedno. Některé jejich star‘í koncepce u epiků, synchronní u lyriků, později u tragiků a filosofů.
  5. Typické syntaktické a rétorické prostředky protofilosofické řeči: náboženské metafory, trojčlennost výroku, párování opozit, chiasmus, fonetická asociace, pohor‘ování se a naopak zase pohor‘livá řeč, standardní kritika Homéra a Hésioda (i jiných), ztotožňování jmen a výrazů, odkazování na očividnou zku‘enost („příklady“).
  6. Základní obrazy a my‘lenkové figury u archaických protofilosofů: rovnávaha hladiny ve vzájemnosti výkyvů, koloběh vody, běh nebe, koloběh du‘e, plynutí, mez a bezmezno, polarity a apeiratické ‘kály, řízení, část a celek, nepohnutost.
  7. Doxografické umanutosti: „první objevil“ cokoliv, „cestoval“, „nav‘tívil Egypt“, vymý‘lení zvlá‘tních způsobů smrti, utváření genealogií „‘kol“. Typus myslitele: zkoumatel, „muž boží“, kritik. Dělení podle Díogena Laertia: iónská a italská větev, dále pak podle „‘kol“. Aristotelův živlový a látkový ‘klíč k určování fýsiologů’. Časová a místopisná synopse, možnosti vzájemných vlivů, vzájemné odkazy, korespondence s kultovními místy a motivy. „Orfická“ hypotéza.
  8. „Sedm mudrců“, zvl. Solón a Thalés. Gnómická próza a její morální naučení. Vliv a výjimky z něho. „Poznej sebe sama!“ - souvislost s Apollónovým delfským kultem, dal‘í působení tohoto motivu. Dal‘í delfské a apollónské motivy, jejich vlivy a reakce na ně.
  9. Spojnice Thalés - Anaximandros: sdílení života, obraz hladiny, koloběh vody, počasí, zkoumání nebe, geometrie. Předloha pozděj‘í „teorie“. Cvičení s gnómónem. Mapa a „sféra“. Nebe a kosmos. Atomizace kosmu zkoumáním a vyrovnávání tohoto deficitu.
  10. Výklady Anaximandrova zlomku. Odkaz my‘lení proměn a protikladů.
  11. Spojnice Anaximandros - Anaximenés: „bezmezný“, živlové proměny, počasí...
  12. Pýthagorejci archaické doby: chatrnost pramenů, falsa; zvlá‘tní charakter „‘koly“, moralizace náboženství. Spojnice Miléťané - pýthagorejci: harmonie, logizace protikladů, matematizace přírody. Svébytné pojetí du‘e. Vliv a kritika.
  13. Xenofanés: svébytný subžánr satyry, dědictví zkoumání, reakce na pýthagorejství, pre-eleatský motiv celosti. Xenofanův „poslední vtip“: moralizace náboženství, logizace náboženství, noetizace božství. Možný vliv a reakce na něj.
  14. Hérakleitos: svébytný žánr „řeči“, výlučnost, dipolární my‘lení; logos, přirozenost, probuzení, oheň a řeka, rozpětí a koloběh du‘e, harmonie, kosmos, osud. Svérázná životní a náboženská koncepce: bez „pravdy“ a morálky! Výklad několika zlomků. Možné návaznosti na Anaximandra a kritika ostatních star‘ích myslitelů. Parafráze Skythína z Teu a v hippokratovském korpusu. Dějiny nedorozumění.
  15. Parmenidovo jedno. Prooimion na „prahu“ u bohyně versus logická ‘báseň’ o totožnosti. Dvě cesty a ta třetí. Vlivy: u eleatů, u Platóna; základ metafyziky.
  16. Zénónova obhajoba Parmenida: aporie. Proč tak absurdní popis, díky němuž jsou aporie aporiemi? „Digitalizace“ my‘lení versus plynulost přirozených apeiratických ‘kál. Možné vlivy u atomistů a některých „sofistů“.
  17. Empedoklés: archaická postava na prahu klasické éry, „muž boží“, neologismy modelující archaismus. „Čtyřpólové“ my‘lení: nejen živly, ale předev‘ím vnitřní i vzájemná podvojnost polarit. „Mísení“. Výklad několika zlomků. Topos srovnávání Empedokla s Hérakleitem; omyl komparace s atomismem.
  18. Anaxagorás: moderna na prahu klasické éry, „osvícenec“, kritický zkoumatel, „teoretik“. Nús a „mísení“. Redukce na kvality. Omyl komparace s atomismem. Motivy Aristotelovy sná‘enlivosti.
  19. Pýthagorejci klasické éry: hudební harmonie, noetizace du‘e, vědění. Vliv na Platóna. Nějaký atomismus?
  20. Diskuse o antickém atomismu a Démokritových zlomcích; problém autenticity textu.
  21. Diskuse o motivech my‘lení některých sofistů.
Podmínky získání zkou‘ky nebo zápočtu:
  • Zápočet za 1 seminární práci = (po konzultaci) referát článku, re‘er‘e tématu, interpretace pramenného textu, komparace sekundárních interpretací, překlad sekundární interpretace apod.
  • Zkou‘ka za 2 seminární práce nebo za 1 zvlá‘tě dobrou nebo vět‘í práci a kvalifikovanou diskusi jejích kontextů.
Literatura:
základní pracovní:
  • Karel Svoboda: Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha 1962, 1990.
  • Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů, Pelhřimov 1995.
pro ty, kdo jsou mocni originálních písmenek:
  • Herrmann Diels - W. Kranz, Die Fragmente der Vorsokratiker, Zürich-Hildesheim 198918.
Dal‘í literatura na prvních předná‘kách.
Zdeněk KRATOCHVÍL: UVEDENÍ K FILOSOFII

Určeno studentům nefilosofických oborů, včetně studentů religionistiky

Anotace:
Sledování vztahů filosofie a ne-filosofie (tedy různých náboženství, literárních žánrů i oborů vědy) na příkladech z různých dob a prostředí. Rozdělení předná‘ek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. Co vlastně je filosofie? Může být filosofie výsadním polem pěstování bytostné moudrosti? Studentům nefilosofických oborů FF se zaúpočítává jako splnění požadavku z filosofie. Doporučeno pro oborové studenty religionistiky. Způsob atestací stejný jako u kursu Z. Pince "Kořeny evropské tradice".

Podmínky atestace pro studenty:
viz vývěska ve 2. patře na hlavní chodbě hl. budovy FFUK (lze zakoupit také v Knihovně filosofie).

Syllabus:
Zimní semestr: 
  1. Proč filosofie? Co je to filosofie? Není už v jejím pojetí europocentrismus (dokonce graecocentrismus)? Řecká filosofie a jiné moudrostní tradice.

    2. Tradiční pýcha filosofie: zvlá‘tní nárok na pravdu. Odkud se bere? Možnost diskutovat vlastní předpoklady.
    Je to první z věd?, meta-věda?, nebo to mezi vědou a ne-vědou?
    Zákon tří stadií (Comte) a nauka o třech pohybech (Patočka). Co s tím?
  2. Je pravda, že „filosofie hledá pravdu“? Proč občas (a kdy?) stojíme o „pravdu“ a co tím vlastně myslíme?

    3. Vzájemný soulad dvou výpovědí? Soulad výpovědi s věcí? Soulad věci s čímsi, o co v ní jde, nebo s jejím projevem? Zjevnost, neskrytost?
    Filosofie bez problému pravdy a filosofie hledající pravdu.
  3. Antropocentrismus a antropomorfismus na‘eho my‘lení a vnímání. Paradoxy humanismu. Zasutá přirozenost.

    4. Co je „objektivní“ a co je „subjektivní“?
    Reakce na kult jediné „objektivní“ pravdy, demaskování „morálního“ hlediska.
    My‘lení a řeč. Pravda v různých diskurzech a žánrech. Pluralita literárních žánrů užívaných pro filosofii - v chronologickém pořadí se objevují např.: poezie, satyra, moudrostní výroky, parafráze náboženské řeči, logická argumentace, naučné pojednání, traktát, esej, vědecké zkoumání, román.
  4. Hledání životního tvaru: dá se najít jako hotový, nebo musí vyrůst, nebo je dán či vnucen? Vztahy svobody a mezí. Tradice jako opora nebo okovy. Svoboda a osudová moc.
  5. Vztahy tradice a náboženství, náboženství a filosofie. Náboženství jako základ společenství nebo jako soukromá záležitost. Ateismus.
  6. Co je „náboženství“. „Úcta, vztah.“ Jaká náboženství máme. Naivní rozli‘ování náboženství: podle počtu bohů, podle „zjevenosti“. „Orientace podle podstatněj‘ích hledisek, tedy: podle role rituálu, role textů, nauky, životní praxe, náboženské instituce.
  7. Náboženství: tabu, mana, kult (ritus), mýtus.  Mýtus a cyklický čas.

    8. Obnovování: vztah k počátku, původu, který je jiného řádu.
    Pravzor a jeho uskutečňující nápodoba rituálem i každou činností. Jeho zpřítomnění mýtem.
    Naivní představa o lineárním čase, otevřeném filosofií, vědou, vírou.
  8. Dědictví starých náboženství:

    9. Anatolie a egejská oblast: obrazy Bohyně, krocení Býka, pole a pěstování. Revitalizace „pohanství“? Nevhodnost výrazu „pohanství“.
    Mýtus o Gilgamé‘ovi. Transkulturní motivy a analogie.
    Mýtus knihy Genesis o Stvoření (Hexaemeron). Rozdíly od novodobého „kreacionismu“. Zvlá‘tnosti „Boha Stvořitele“.
  9. Řecké náboženství, básně, divadlo a filosofie:

    10. Zeus, Athéna, Apollón, Dionýsos, Hermés, Hádés.
    Epos, mytologie, lyrika, tragédie, moudrost, filosofie (ale i komedie, román).
  10. Mudrci a filosofie. Transkulturnost sapienciální vrstvy řady velkých náboženství. Obraz „probuzení“. Dědictví ve filosofii: „vědomí“, poznání sebe sama.
  11. „Osoba“ - význam (viz personalismus) a problematičnost (maska, pod osudem?). „Individualita“ a „totožnost“.

    12. „Já“ - rozhraní tajemství a sobectví, moudrosti a obratu my‘lení do sebereflexe.
    Vědomí - z čeho vyrůstá a jak se utváří jeho struktura? Tělesnost osoby.
  12. Fysis (příroda, přirozenost) a kultura.

    13. Proměnlivost, mnohovýznamovost a uplývavost fysis. Její uchopování a pěstování, ale i destrukce a zapomenutí. Přirozenost, tělesnost, du‘e.
  13. Filosofické dědictví mýtu o věčném návratu:

    14. Obraz naru‘ené rovnováhy - nebo spí‘e rovnováhy v cyklu vychýlení z ní.
    Emenace a koncentrace, mnohost a jednota, sestup (pád) a návrat, koloběh života, cyklus du‘e.
    Co míníme slovem du‘e? Pojetí filosofie jako péče o du‘i.
Letní semestr:
  1. Péče o du‘i a výchova, vzdělání.

    2. Vzdělání a působnost řeči (náboženské, filosofické, ‘kolní, poetické, politické).
    Paradoxy výchovy, vzdělání a učení (odkud se bere pravda a životní orientace).
  2. Sókratés - zakladatelská legendární postava filosofie nebo kverulant a ironický tazatel? „Porodnické umění“ my‘lenek.

    3. Síla otázky. Kde se vynucuje odpověď: ve ‘kole a při soudním ‘etření.
    Hermeneutická otázka po předpokladech řečeného.
    Platón - racionalista nebo mystik? Vztah my‘lení (nazírání duchem) a vnímání (prožívání). Podobenství o jeskyni.
  3. Podobenství o úsečce. Role „dialektiky“ a „důkazu“. Anamnésis.

    4. Idea a ideály, Erós a sublimace. Krása
  4. Bůh, Dobro, smysl, účel. Výsostnost a upadlost těchto výrazů, které vyslovuje vždy jaksi „na dluh“..

    5. My‘lení analogií. Kdy lze rozli‘ovat mezi smyslem a náhodou?
    Příčina a následek (účinek). Řetězce příčin?
    Osud a determinismus nebo svoboda (nahodilá nebo účelná)? Paradoxy každého z těchto pojetí.
  5. Filosofie  politika: utopie, „poradenství“, konstruktivismus.

    6. Filosofie jako metafyzika: role logiky.
    Aristotelés: Jak se dělá pojem a jak se s ním zachází. Abstrakce a dedukce.
  6. Co je to „důkaz“. Jak se dělá tradiční věda do novověku (do zač.17.st.)?

    7. Filosofie a vznik věd. Zvlá‘tní postavení geometrie. Proměna novověké vědy, role filosofie při ní a po ní. Pojem „redukce“. Nárok vědy na platnou pravdu.
    Kumulativní pojetí poznání, pojem „paradigmatu“.
    Pozitivistické a popperovské určení vědeckosti vědy.
  7. Historická věda a vědomí dějin.

    8. Dějiny filosofie a filosofie dějin (problematičnost obojího).
    Vázanost dějin na vědomého člověka, kontinuita tradice.
    Křesťanský mýtus dějin (Augustin) a jeho dědicové.
    Dějiny nebo eschatologie nebo pokrok nebo evoluce?
  8. Krize dějin nebo krize určitého mýtu o dějinách a krize latinské tradice?

    9. Latinské pojetí fundace, instituce, tradice, autority.
    Scholastické pojetí vzdělání.
  9. Křesťanská tradice. Její zvlá‘tnosti (Boží milost, vůle). Její filosofické a theologické intepretace.

    10. Rozli‘ení filosofie, theologie a religionistiky.
    Krize křesťanské tradice a novověká i současná filosofie a věda. Ateismus.
  10. Novodobé výzvy vědy filosofii: evoluce, astrofyzikální kosmologie, fyzika mikrosvěta, sociobiologie, kybernetika.
  11. Jaké je „náboženství“ dne‘ní doby?

    12. Role různých náboženských tradic i ateismu, synkretismus.
    Lze myslet životní orientaci v mediálním světě „informace“ a reklamy?
Zdeněk KRATOCHVÍL: RELIGIONISTICKÝ DIPLOMNÍ A OBOROVÝ SEMINÁŘ
Anotace:
Seminář, na kterém diplomanti v oboru religionistiky povinně a ostatní dobrovolně představují mezivýsledky své práce. "Ostatními" se rozumí jak studenti, kteří pí‘í nějakou práci (ročníkovou, postupovou) - nebo se prostě jenom chtějí podělit s něčím, na čem pracují nebo co v literatuře potkali - tak doktorandi i vyučující, případně i dal‘í hosté, pokud by se vyskytli; nezávisle na jejich oboru, pokud téma nějak souvisí s oblastí religionistiky. Jsou zváni i nereferující hosté (nakolik to fyzická i mentální kapacita dovolí), zvlá‘tě pak ‘kolitelé. Zápočet se ov‘em uděluje jen za pokrok při psaní diplomové práce, který projde společnou diskusí.

Rozvrh 2000/2001 Dal‘í anotace
© Moskyt Domovská stránka Aktualizováno: 24.04.2001