Anotace a četby k předná‘kám a seminářům ÚFaR v ak. r. 1999-00.

Rozvrh 99/00 Předchozí anotace

Edo GAJDOŠ: SEMINÁŘ K FILOSOFII PŘÍRODNÍCH VĚD

Anotace:

Seminář bude doplňkovým k předná‘ce "Filosofické problémy přírodních věd" av‘ak v jistém smyslu techničtěj‘í, více zaměřen na filosofické problémy fyziky. V semináři se budou diskutovat problémy bytí fýsických jsoucen, prostor a čas ve fyzice a filosofii, filosofické předpoklady klasické mechaniky, fenomenologie měření, filosofické interpretace kvantové mechaniky a obecná relativita.

Četba:

Doporučená literatura:

Tomá‘ HALÍK: SOCIOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ

Anotace:

Cílem kursu, který je určen předev‘ím pro religionisty a sociology, je podat přehled dějin oboru od osvíceneckých prvopočátků až po současnou dobu s důrazem na dílo hlavních představitelů a nejzávažněj‘í témata. Předná‘ky budou kombinovány s referáty posluchačů, rozebírající ukázky textů klíčových autorů. Poměrně velký důraz je věnován jak filozofickým předpokladům vzniku sociologie náboženství, tak filozofickému kontextu jednotlivých sociologických teorií náboženství.

V prvním semestru budou po v‘eobecné informaci o oboru představeny dvě linie novověkého chápání náboženství (osvícenská a romantická) a největ‘í pozornost bude věnována zakladatelům oboru (Comte, Durkheim, Weber).

Druhý semestr je zaměřen na autory druhé poloviny dvacátého století, jejichž teorie budou představeny jako hlasy do diskuze o nejzávažněj‘ích tezích moderní sociologie náboženství - debata o sekularizaci, debata o integrační roli náboženství, o náhražkách a proměnách tradičních náboženství ("civil religion", nová náboženská hnutí) a o budoucnosti náboženství v globální moderní společnosti.

Syllabus:

I. semestr
  1. Úvod do sociologie náboženství
    1. Encyklopedické heslo "sociologie náboženství": cíl, metody, vztah k příbuzným oborům...
  2. Filozofické předpolí sociologie náboženství
    1. Jak vzniklo pojetí náboženství, které je předmětem sociologické reflexe?
    2. Osvícenecká linie: Vico, Hume, Feuerbach, Marx, Spencer
    3. Romantická linie: Schleiermacherr, James, Bergson, Simmel, fenomenologie
    4. Pohled antropologů: Robertson-Smith, Malinowski, Radcliffe-Brown, Mauss
  3. Počátky sociologie náboženství
    1. Comte, Tocquille
  4. Klasikové sociologie náboženství
    1. Durkheim; referát: text z Durkheima (R 42-54)
    2. Weber referát z Webera (F 379-391)
    3. Troeltsch; referát z Troeltsche (F 307-341)
II. semestr (Soudobá sociologie náboženství)
  1. Úvod do soudobé sociologie náboženství - hlavní autoři, hlavní ‘koly, hlavní tématické oblasti
  2. Integrační funkce náboženství
    1. Parsons; referát z Parsonse (R 55-60)
    2. Parsonsovi pokračovatelé: Yinger, O'Dea
    3. Civilní náboženství: Bellah; referát: text z Bellaha
  3. Typologie a dimenze religiozity
    1. Stark, Glock aj.
  4. Debata o sekularizaci
    1. Acquaviva, Martin, Wilson, Luckmann, Luhman, Davis aj.
    2. Je postmoderní společnost ppostsekulární? (Berger)
  5. Náboženství v postmoderním globálním světě
    1. Nová náboženská hnutí
    2. Globalizace, náboženská pluralita, dialog náboženství
    3. budoucnost náboženství

Četba:

Čítanky textů:
Prameny běžně dostupné v če‘tině:
Doporučená literatura:

Tomá‘ HALÍK: FILOZOFIE NÁBOŽENSTVÍ

Anotace:

Kurs je určen pro studenty religionistiky a filozofie i vážné zájemce z jiných příbuzných oborů. Po stručném představení oboru (zejména odli‘ení od religionistiky a teologie) podává dějinný přehled filozofie náboženství se zaměřením na malá monografická zastavení u díla klíčových osobností.

Vstup:

Různá pojetí filozofie náboženství
  1. Osvícenské počátky filozofie náboženství (cambridgská skupina, Spinoza, Locke, Hume, Kant)
  2. Schellingova a Hegelova filozofie náboženství
  3. Teorie odcizení a projekce: Feuerbach, Marx a Freud
  4. Kierkegaard
  5. Nietzsche
  6. Heidegger a Sartre
  7. Reakce teologů na kritiku náboženství (protestantská teologie od Bartha po "teologii smrti Boha")
  8. Schleiermacher a Tillich
  9. Filozofie dialogu (Buber, Rosenzweieg, Ebner, Marcel)
  10. Filozofie odpovědnosti: Jonas a Levinas
  11. Filozofie jazyka a náboženství (Wittgenstein)
  12. Hermeneutický a fenomenologický přístup (fenomenologie náboženství, Ricoeur)

Četba:

Literatura:

Tomá‘ HALÍK: FILOZOFIE NÁBOŽENSTVÍ - ČETBA

Anotace:

Jednosemestrový seminář pro malou skupinu vážněj‘ích zájemců, nejlépe majících už nějakou zku‘enost s interpretací moderních filozofických textů. Bude se číst pestrý soubor drobněj‘ích ukázek z děl soudobé, hlavně německé a francouzské, filozofie náboženství v českých překladech. Volby konkrétních textů z ‘ir‘ího připraveného souboru budou učiněny až podle složení účastníků.

Jde o volitelný seminář, zakončený zápočtem za aktivní účast, alespoň jeden samostatný referát a protokol. Seminář může doplnit zejména látku druhého semestru stejnojmenné předná‘ky.

Matyá‘ HAVRDA: GNOSTICKÉ ŠKOLY DO ZAČÁTKU 3. STOLETÍ

Anotace:

Úvodní přehled náboženských skupin, o nichž referují křesťan‘tí heresiologové 2. a 3. století (Eirénaios, Kléméns Alexandrijský, Hippolytos aj.), a jejich theologických koncepcí. Součástí předná‘ky budou exkurse do vybraných textů z knihovny v Nag Hammádí (Tajná kniha Janova, Evangelium Pravdy, Trojdílný traktát), případně do relevantních památek středoplatónské literatury. Interpretační hledisko bude na jedné straně vymezeno hypotézou o vzniku gnostických náboženských představ v prostředí heterodoxního judaismu (G. Quispel et al.), na druhé straně pojetím gnostických theologií coby plodů "platónského podsvětí" (J. Dillon).

Kurs je uzavřen zápočtem. Podmínky atestace: buďto student přeloží vybraný text nebo část textu z pramenného jazyka (řečtiny, kopt‘tiny, latiny) a opatří jej historickým úvodem a stručným komentářem, nebo vypracuje písemný referát o zvoleném textu či ‘kole, založený studiem primárních pramenů v překladech a dostupné sekundární literatury.
Sylabus a literatura (pro rozsáhlost umístěno na samostatnou stránku)

Timothy CHILDERS: ISSUES IN EPISTEMOLOGY

Anotace:

We shall cover the central topics in current epistemological debates in analytic philosophy. Knowledge is usually taken to be at least justified true belief. The Gettier problem shows us, however, that this analysis is not complete. So, we shall look at ‘defeasibility’ and ‘causal’ explications of knowledge. Having at least a partial analysis, we can concentrate on the notions of justification and belief (and on justified belief). Foundationalism, coherentism and naturalism will be covered. We then examine various parts of the theory of justified belief, concentrating on the problem of induction. Solutions, both positive and negative, will be covered.

Četba:

Bibliography (I have photocopies of most of these):

Chisholm, Roderick M., The Theory of Knowledge (any edition: there are 3).
Gettier, E., 1963, ‘Is justified true belief knowledge?’, Analysis 23 (6), pp.121-3.
Howson, Colin and Peter Urbach, 1993, Scientific Reasoning: The Bayesian Approach 2nd ed. (Chicago: Open Court), various sections.
Kornblith, Hilary, 1985, “What is Naturalistic Epistemology?” Naturalizing epistemology, ed. Hilary Kornblith (Cambridge, Mass.: MIT Press), pp. 1-13.
Nozick, Robert, 1981, Philosophical Explanations (Oxford: Clarendon Press), introduction and chapter 3.
Quine, W.V.O., 1969, “Epistemology Naturalized”, Ontological Relativity and Other Essays (New York: Columbia University Press), pp. 69-90.
Quine, W.V.O., 1981 “Reply to Stroud”, Midwest Studies in Philosophy, eds. P.A. French, T.E. Uehling and A.K. Wettstein (Minneapolis: University of Minnesota Press), pp. 473-475.
Stroud, Barry, 1984, The Significance of Philosophical Scepticism (Oxford: Clarendon), chapter chapters 1, 2 and 6.

Recommend reading:
Almeder, Robert, 1990, “On Naturalizing Epistemology” American Philosophical Quarterly 27 (4), pp. 263-279.
Maffie, James, 1993, “Recent Work on Naturalized Epistemology” American Philosophical Quarterly, 27 (4), pp. 281-293.
Popper, Karl R., 1965, Conjectures and refutations: the growth of scientific knowledge (New York: Harper and Row).
Popper, Karl R., 1968, The logic of scientific discovery 2nd revised ed. 1932 Logik der Forschung, (New York: Harper and Row).
Russell, Bertrand, 1910, “Knowledge by Acquaintance and Knowledge by Description” Philosophical Essays repr. 1917 Mysticism and Logic (London: George Allen and Unwin Ltd.).
Schick, Frederic, 1986, “Dutch Bookies and Money Pumps” Journal of Philosophy, 83, pp.112-119.
 

Ivan CHVATÍK: HEIDEGGEROVA INTERPRETACE ARISTOTELOVÝCH POJMŮ DYNAMIS A ENERGEIA

Anotace:

Výklad Heideggerovy interpretace Aristotelových pojmů DYNAMIS a ENERGEIA na podkladě 33. svazku Heideggerových sebraných spisů.

V této předná‘ce z letního semestru 1931 sleduje Heidegger detailně text prvních tří kapitol Aristotelova pojednání 9. knihy (theta) Metafyziky. O co Heideggerovi po ztroskotání projektu publikovaného v roce 1929 pod názvem "Bytí a čas" v jeho vyrovnávání se s Aristotelem jde, není nic men‘ího než nové prověření pojetí lidské existence jako bytí v možnostech, jako bytí bytosti, která tím, že má řeč, buduje svět a je bytím ve světě.

Po podrobném shrnutí toho, co jsme přečetli v minulém semestru (14 paragrafů), budeme pokračovat v četbě Heideggerova a Aristoteleova pojednání. Výsledkem bude stejně jako v minulém semestru český překlad textů.

Tomá‘ JENÍČEK: FILOSOFIE XIX. STOLETÍ

Anotace:

Kurs si klade za cíl seznámit posluchače s význačnými motivy a my‘lenkovými proudy evropské filosofie zmíněného století mimo německou klasickou filosofii. Neomezuje se striktně na období do roku 1900, nýbrž dotkne se i témat a osobností řadících se historicky do první čtvrtiny XX. století Rozvrh kursu je veden v zásadě dvojím ohledem: (1) popsat a interpretovat jednotlivé směry dobového filosofického my‘lení zastoupené jednotlivými osobnostmi či "‘kolami" a (2) poukázat na historicko-filosofické předpoklady těchto směrů, původ a genezi jejich motivů. Kurs proto u posluchačů předpokládá základní znalosti dějin filosofie na úrovni běžného úvodu.

Zimní semestr bude zaměřen spí‘e historicky a deskriptivně, v letním semestru bude vyhrazen prostor pro systematické zkoumání některých témat.

Kurs je jako skeletový atestován kolokviem.

Pokud posluchač zapí‘e kurs jako skeletový, je třeba jej doplnit kursem Četby textů filosofie XIX. století.

Tomá‘ JENÍČEK: ČETBA TEXTŮ FILOSOFIE XIX. STOLETÍ

Anotace:

Četba je přímým doplňkem kursu Filosofie XIX. století. Vybrané texty budou vztaženy k aktuálně probíraným tématům zmíněného kursu a budou převážně v původních jazycích (N, A, F)

Kurs je jako skeletový i jako výběrový atestován zápočtem. Získání zápočtu za jeden semestr je vázáno na samostatnou četbu nejméně jednoho standardního textu filosofie XIX. století a vypracování písemné práce v rozsahu nejméně tří a nejvý‘e pěti strojopisných stran.

Tomá‘ JENÍČEK: HUSSERLOVY KARTEZIÁNSKÉ MEDITACE II.

Anotace:

Kurs je pokračováním loňského kursu věnovaného četbě a interpretaci uvedeného textu. Není v‘ak uzavřen novým zájemcům. Text je čten v českém jazyce se souběžnou komparací s původním německým zněním. Kurs je jako skeletový i jako výběrový atestován zápočtem.

Jindřich KARÁSEK a Jiří CHOTAŠ: KANTOVA TEORIE ETIKY

Typ: skeletový seminář 2
Charakterizace: teorie jednání, filosofie 18. stol., racionalismus, Kant

Anotace:

Kantova praktická filosofie je často zjednodu‘eně chápána jako normativní etika, která na základě nejvy‘‘í normy jednání, jejíž platnost je kategorická, chce posuzovat na‘e jednání z hlediska jeho obecnosti. Ve své extrémní podobě si toto neporozumění usnadňuje práci s interpretací Kantovy praktické filosofii tím, že tvrdí, že kategorický imperativ je strohý příkaz, který je na nějaké jednání aplikován zvněj‘ku. Oběma formám zmíněného neporozumění je ale společné přehlížení souvislostí, které teprve umožňují kategorický imperativ postulovat. Lidskou vůli musíme myslet jako autonomní a člověka jako svobodnou bytost, a to nikoliv přesto, nýbrž právě proto, že existuje nejvy‘‘í pravidlo ve‘kerého jeho jednání. Cílem semináře bude na základě interpretace textu "Kritiky praktického rozumu" učinit právě tyto souvislosti zjevnými. Důraz bude kladen na samostatnou práci s textem, která bude rovněž jedním z předpokladů pro udělení zápočtu.

Četba:

Literatura k bezprostřední práci v semináři:

Jindřich KARÁSEK: SEBEVĚDOMÍ A MYŠLENÍ

Typ: Výběrový seminář
Charakterizace: teorie subjektivity, teorie poznání, dialektika, transcendentální filosofie, filosofie 18.-19. stol., německý idealismus, Kant, Fichte

Anotace:

Podle Hegela můžeme při plavbě dějinami filosofie zvolat "Země" teprve tehdy, jestliže jsme "dopluli" k Descartovi. V tom případě ov‘em plným právem, neboť - tolik Hegelova diagnóza - teprve s Descartem se rozum "vrací domů", tj. k sobě samému. Byl to ale teprve Kant, který tím, že na my‘lence "já myslím" založil deduktivní zdůvodnění oprávněnosti objektivního nároku určitého význačného typu na‘ich soudů o skutečnosti, důsledně provedl "obrat k subjektu". Teorii sebevědomí, tj. vysvětlení způsobu, jakým se "já" vztahuje k sobě samému, Kant ov‘em podle některých autorů (Dieter Henrich) nepodal a podnítil tím své bezprostřední následovníky z řad svých žáků k tomu, aby se pokusili odstranit právě tento deficit transcendentální filosofie. Vznikla tak celá řada teoretických pokusů v tomto směru, která je jedním z charakteristických znaků filosofie "německého idealismu". Záměrem semináře bude na základě četby a interpretace některých vybraných textů tohoto období seznámit se základními argumentačními postupy, jejíchž pomocí má být objasněn vztah mezi na‘í schopností myslet objekty vůbec a na‘í schopností výpovědi typu "já jsem ten, kdo myslí". Účast na semináři předpokládá pasivní znalost němčiny.

Četba:

Primární literatura:
Sekundární literatura (pro uvedení do problému):

Erazim KOHÁK, asistuje Matěj NOVÁK: SYSTEMATICKÝ ÚVOD DO FENOMENOLOGIE

Anotace:

Účelem kursu je poskytnout studentům oborové filosofie jasné porozumění základních fenomenologických přístupů k filosofické práci. Zhruba třetina kursu se bude zabývat popisnou fenomenologií ve smyslu Husserlových Ideen I a Ideen II, druhá třetina Heideggerovou hermeneutickou fenomenologií ve smyslu Heideggerova Sein und Zeit, poslední třetina fenomenologií světa života ve smyslu Husserlovy Krisis der europäischen Wissenschaften. Ve v‘ech tří případech bude důraz kladen na jasné určení otázek, základních pojmů a souvislostí.

Ačkoliv kurs zakládá na klasických textech z oboru, celkové zaměření je systematické: jde o to, jak fenomenologicky filosofovat. Kurs nepředpokládá rozsáhlou předchozí znalost filosofické faktografie, av‘ak předpokládá ochotu a schopnost číst průběžně zmíněné náročné texty. Krisis a SuZ lze zakoupit v českých překladech (Edmund Husserl: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, přeložil Ondřej Kuba, Praha, Akademia 1972 a dotisky; Martin Heidegger: Bytí a čas, přeložili Ivan Chvatík a kol., Praha, Oikúmené 1996; Ideen budou k dispozici v knihovně na papíře i na disketě (Edmund Husserl: Idee k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, Kniha první, Obecný úvod do čisté fenomenologie, a Kniha druhá, Fenomenologické studie k ustavování, jako pomůcku jen pro vnitřní potřebu tohoto kursu přeložili Erzaim Kohák a kol.)). Mimo průběžnou četbu kurs vyžaduje i tři krátké písemné práce.

Toto není, zdůrazňujeme, není, vhodný kurs pro zájemce o obecné filosofické úvahy a je‘tě méně pro zájemce o laciné body. Svým zaměřením i požadavky, zvlá‘tě náročnou četbou, je to kurs pro odborné oborové studium na úrovni druhého či třetího ročníku.

Petr KOLÁŘ: PRAVDA A FAKT

Anotace:

Jedním z centrálních témat analytické filosofie je otázka, zda je možno pojem pravdy explikovat či definovat pomocí nějakých jiných, základněj‘ích pojmů. Tato otázka má dvě stránky: jednak je to obecný problém možnosti, formy a obsahu takové analýzy (viz např. Frege, Blackburn, Davidson) a jednak jde o "technický" problém, spočívající v tom, že jsou jistá principiální omezení formální definice pojmu pravdivosti (viz např. Tarski).

Teorie pravdy jsou zaměřeny buď na

Seminář je zaměřen na vývoj názorů na povahu pravdy v analytické filosofii; podrobněji se budeme zabývat předev‘ím moderními formami korespondenční teorie pravdy a souvisejícími teoriemi faktů. Slogan korespondenční teorie pravdy zní: Tvrzení je pravdivé, právě když koresponduje s fakty. Ale co je to "tvrzení", "fakt"a "korespondovat"?

Při četbě a interpretaci textů budeme pracovat předev‘ím s vybranou "standardní" primární literaturou (Austin, Davidson, Frege, Russell, Tarski), novodobými provokativními texty (Blackburn, Horwich) a respektovanými přehledovými texty (Haack, Kirkham).

Kurs předpokládá alespoň pasívní znalost anglického jazyka a elementární znalost moderní logiky (tj. cokoli si pamatujete - pokud vůbec něco - ze základního kursu výrokového a predikátového počtu). Výhodou je předchozí absolvování kursu "Filosofie a logika".

Hlavní témata

  1. Intuitivní obsah pojmu pravdy.
  2. Je pravda analyzovatelná?
  3. Přehled 'tradičních' teorií pravdy: redundanční (minimalistická teorie), korespondenční teorie, koherenční teorie, pragmatická teorie, Tarského sémantická koncepce.
  4. Teorie faktů: dvě základní pojetí faktů: fakty jazykové a ontologické.
  5. Korespondenční teorie pravdy založená na pojmu faktu: logické a filosofické problémy.
  6. Vztah Tarského sémantické koncepce a korespondenční teorie.

Četba:

Literatura:
Rozvrh 99/00 Dal‘í anotace

© Moskyt Zpět na  homepage Aktualizováno: 5.1.2000