3. anotace 99/00

Anotace a četby k předná‘kám a seminářům ÚFaR v ak. r. 1999-00.

Předchozí anotace

Stanislav KOMÁREK: LIDSKÁ PŘIROZENOST V ZRCADLE BIOLOGICKÝCH KONCEPCÍ

Anotace:

Předná‘ka ukazuje obraz člověka tak, jak jej načrtli ve svých dílech někteří významní biologové 19. a 20. století (Darwin, Wallce, Portmann, Lorenz, Wilson, Eibl-Eibesfeldt aj.) a srovnává jej s filosoficko-antropologickými koncepcemi. Probírá i společenské dopady biologicko-antropologických teorií na rasovou politiku, výchovu, soudnictví a "lidové" způsoby sebepochopení.

Četba:

Doporučená literatura:

Komárek, S.: Lidská přirozenost. Praha, Vesmír 1998.

Pavel KOUBA: HERMENEUTIKA ČASU A PROSTORU I: KANTOVA TRANSCENDENTÁLNÍ ESTETIKA.

Anotace:

Dvousemestrový diplomový seminář (4 hod. týdně). Kurs předpokládá obecnou znalost Kantovy filosofie, zejména její teoretické části (Kritika čistého rozumu, Prolegomena).

Kurs bude věnován zkoumání vztahu mezi prostorem a časem. Obecným cílem bude přispět k nalezení diferencovaněj‘í formulace vztahu mezi "objektivním" časem a prostorem na straně jedné a jejich subjektivním, "žitým" významem na straně druhé.

Východiskem bude první díl Kantovy Transcendentální nauky o elementech, tzn. Transcendentální estetika (§§ 1-8), doplněná některými partiemi z Analytiky zásad. Tématem semináře bude výklad těchto částí Kritiky čistého rozumu, který se bude opírat mj. o připravovaný překlad Jaromíra Loužila a základní cizojazyčné komentáře ke KČR.

V četbě budou diskutovány jednak různé interpretační přístupy ke Kantovu pojetí prostoru a času (a to jak speciální studie k textu KČR, tak samostatné interpretace Kanta v odli‘ném filosofickém kontextu, např. "Phänomenologische Interpretation der 'Kritik der reinen Vernunft' M. Heideggera, GA 25), jednak některé obecněji zaměřené práce na problém prostoru a času. V prvním semestru se pozornost soustředí předv‘ím na problém prostoru.

Četba:

Povinná literatura:

KANT, I.: Kritika čistého rozumu (Transcendentální estetika, tj. §§ 1-8; z Transcendentální logiky: Analytika zásad (O schematismu čistých rozvažovacích pojmů a Analogie zku‘enosti)
KANT, I.: De mundi sensibilis... , Sectio III (§§ 13-15)
KANT, I.: Von dem ersten Grunde des Unterschieds der Gegenden im Raume (1768)
KANT, I.: Prolegomena...

Výběr doporučené literatury:

Ke Kantově teoretické filosofii obecně:

BAUMGARTEN: Kants Kritik der reinen Vernunft. Anleitung zur Lektüre. 3. Aufl. Freiburg 1991.
DELEUZE, G.: La philosophie critique de Kant. Paris P.U.F. 1963.
GRONDIN, J.: Emmanuel Kant. Paris, Criterion 1991.
HEIDEGGER, M.: Phänomenologische Interpretation von Kants Kritik der reinen Vernunft. GA 25. ?? 5-12, str. 81-164
KAULBACH, F.: Kant. Berlin, de Gruyter 1969.
KOPPER, J. a MALTER, R. (vyd.): Materialien zu Kants "KdrV", Ffm, Suhrkamp 1975.
NAGL, L. (vyd.): Zur Kantforschung der Gegenwart. Darmstadt, Wiss. Buchgesellschaft, 1981.
PATON, H. J.: Kants Metaphysics of Experience, 2 sv. London, Allen and Unwin 1936. 4. vyd. 1965.
STRAWSON, P.: The Bounds of Sense. London 1966. dt. Die Grenzen des Sinnes. Ein Kommentar zu Kants KdrV. Königstein 1981.
VAIHINGER, H.: Kommentar zur "Kritik der reinen Vernunft"
WALKER, R. C. S.: Kant. London 1978.
KANT-STUDIEN 1897-1990

K Transcendentální estetice:

ALLISON, H. E.: The Sensible Conditions of Human Knowledge. In: Kants Transcendental Idealism, pp.81-114
BUCHDAHL, Gerd: Kants Theory of Space. In: Metaphysics and the Philosophy of Science, pp. 574-614
CASSIRER, Ernst: Das Erkenntnisproblem, sv. 2, kap. 2, ss. 442-520
DÜSING, K.: Objektive und subjektive Zeit. Untersuchungen zu Kants Zeittheorie und zu ihrer modernen kritischen Rezeption. Kant-Studien 71 (1980)
EBBINGHAUS, J: Kants Lehre von der Anschauung a priori. In: G. Prauss (vyd.): Kant. Str. 44-61
GUYER, Paul: Kant and the claims of knowledge. The central arguments of the refutation (of idealism) 297-316
HAVET, J.: Kant et le probleme du temps. Paris 1947
HEIDEGGER, M.: Die Frage nach dem Ding ? 7 d, str. 151-160
HEIDEGGER, M: Die Frage nach der Wahrheit (GA 21), ?? 22-23, str. 269-304.
HEIDEMANN, I.: Spontaneität und Zeitlichkeit. Ein Problem der KdrV. Kant-Studien, Ergänzungsheft 75, Köln 1958.
HERRING, H.: Das Problem der Affektion bei Kant. Kant-Studien 67, Köln 1953.
HORSTMANN, R.: Transcendal Idealism and the Representation of Space. In: Reading Kant. Ed. by Eva Schaper & W. Vossenkuhl, pp. 168-176.
CHENET, F. X.: Que sont donc l'espace et le temps? Les hypotheses considérées par Kant et la lancinante objection de la "troisieme possibilité". In: Kant-Studien 1993/2, s 129-153.
KAULBACH, F.: Die Metaphysik des Raumes bei Leibniz und Kant. Köln 1960.
KAULBACH, F.: Der philosophische Begriff der Bewegung.
KITCHER, P.: The Science of Sensibility. In: Kant's Transcendental Psychology, pp. 30-60
KRÜGER, G.: Über Kants Lehre von der Zeit. In: Anteile. M. Heidegger zum 60. Geburtstag. Ffm 1950, str. 178-211
MOREAU, J.: Le temps, la succesion et le sens interne. In: Akten des 4. Internationalen Kant-Kongresses 1974. Berlin-N.Y 1974 (Kant-Studien, Sonderheft 65.)
MÜLLER-LAUTER: Kants Widerlegung des materialen Idealismus. In: Archiv für Geschichte der Philosophie 46 (1964), s. 70 nn.
MADIGAN, P. S.: Time in Locke and Kant. In: Kant-Studien 67 (1976), str. 20-58.
NABERT, J.: L'expérience interne chez Kant. In: Revue de métaphysique et de morale, 31, 1924, str. 205-268.
OSMO, P.: La question du temps dans la philosophie de Kant. In: Penser le temps, ed. M. Méheut, Paris, ellipses 1996, str. 33-42
PARSONS, Ch.:

The Transcendental Aesthetic. In: The Cambridge Companion to Kant. Ed. by P. Guyer, pp. 62-100
Infinity and Kant's Conception of the "Possibility of Experience". In: Kant. Collection of Critical Essays. Ed. by R. P. Wolff

RAMAIL, U.: Raum und Aussenwelt. Interpretationen zu Kants kritischem Idealismus.
SCHOLZ, H.: Das Vermächtnis der Kantischen Lehre vom Raum und von der Zeit. Kant-Studien 29 (1924), str. 21-69.
WILLASCHEK, M.:

Der transzendentale Idealismus und die Idealität von Raum und Zeit. Eine "lückenlose" Interpretation von Kants Beweis in der "Transzendentalen Ästhetik"
Transcendental idealism and the forms of intuition (345-370)
The Rehabilition of Transcendental Idealism.

WAXMAN, W. Kant's Model of the Mind.

K Heideggerově interpretaci Kanta:

DECLEVE, H.: Heidegger et Kant. La Haye 1970.
BUÉE, J. M.: La lecture heideggérienne de Kant. In: Cahiers Eric Weil III (Interprétations de Kant), pp. 71-91
HOPPE, H. G.: Wandlungen in der Kant-Auffassung Heideggers. In: Durchblicke, Ffm 1970, str. 284-317.
KAULBACH, F.: Die Kantische Lehre von Ding und Sein in der Interpretation Heideggers. Kant-Studien 55 (1964), str. 194-220

K prostoru obecně:

BOLLNOW, O. F.: Mensch und Raum. Stuttgart, Kohlhammer 1963.
GRÜNBAUM, A.: Philosophical Problems of Space and Time. New York 1973.
HUSSERL, E.: Ding und Raum (1907). Husserliana XVI, 1973.
JAMMER, M: Concepts of Space. N. Y. 1954. Něm.: Das Problem des Raumes. Die Entwicklung der Raumtheorien. Darmstadt 1960.
LES CAHIERS PHILOSOPHIQUE DE STRASBOURG: dossier Espace
PATOČKA, J.: Náčrtek historického vývoje pojmu prostoru (od počátku k Leibnizovi). In: Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, str. 208-254 (Praha, 1964)
STRÖKER, E.: Philosophische Untersuchungen zum Raum. Ffm 1965.
WALDENFELS, B: Gelebter Raum als Ausgangspunkt. In: In den Netzen der Lebenswelt. Frankfurt a. M., Suhrkamp 1985.

Zdeněk KRATOCHVÍL: RELIGIONISTICKÝ DIPLOMNÍ A OBOROVÝ SEMINÁŘ

Anotace:

Seminář, na kterém diplomanti v oboru religionistiky povinně a ostatní dobrovolně představují mezivýsledky své práce. "Ostatními" se rozumí jak studenti, kteří pí‘í nějakou práci (ročníkovou, postupovou) - nebo se prostě jenom chtějí podělit s něčím, na čem pracují nebo co v literatuře potkali - tak doktorandi i vyučující, případně i dal‘í hosté, pokud by se vyskytli; nezávisle na jejich oboru, pokud téma nějak souvisí s oblastí religionistiky. Jsou zváni i nereferující hosté (nakolik to fyzická i mentální kapacita dovolí), zvlá‘tě pak ‘kolitelé. Zápočet se ov‘em uděluje jen za pokrok při psaní diplomové práce, který projde společnou diskusí.

Zdeněk KRATOCHVÍL: FENOMENOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ

Anotace:

Prezentace základních tezí Gerarda van der Leeuwa a některých jeho kasuistik k nim. Diskuse o metodologii oboru (vítány referáty o alternativních metodách a o analogiích v příbuzných oborech). Diskuse o vztahu fenomenologie náboženství a religionistické komparatistiky (vítány referáty s konkrétní kasuistikou). Předpokladem zkou‘ky je nejméně 1 písemná práce (druhá může být jejím základem).

Četba:

Základní literatura:

G. van der Leeuw: Phänomenologie der Religion, Tübingen 1956 (k dispozici je také anglická a polská verze)

Zdeněk KRATOCHVÍL: HÉRAKLEITOS JAKO NÁBOŽENSKÝ MYSLITEL

Anotace:

Cílem je ukázat jednu z podob řecké protofilosofie jako zcela zásadní náboženský obrat. Cestou k tomu je výklad Hérakleitových zlomků opřených o analýzu jejich základních výrazových forem (lexikálních, syntaktických, rétorických) a o četbu v‘ech zachovaných přímých zlomků i některých jejich stoických a platónských kontextů.

K dispozici bude zcela nová verze bilingvy s kritickým aparátem, studie o stylistických prostředcích Hérakleitovy řeči (Kritický sborník 1-2/99) a částečně i nová verze komentářů. Základní literatura pro porovnání: Charles Kahn: The art and thought of Heraclitus, Cambridge Univ. Press 1987. Základem zkou‘ky jsou dvě interpretační nebo referující práce.

Zdeněk KRATOCHVÍL: JANOVO EVANGELIUM A KONSTITUCE CÍRKEVNÍHO KŘESŤANSTVÍ

Anotace:

Četba vybraných pasáží (zvlá‘tě podrobně Prolog + 3. + 4. kap.) s paralelním sledováním řeckého textu, s občasným přihlížením k antickým komentářům (Hérakleón, Órigenés, Augustinus) a k analogiím v jiných textech 1. a 2. století.

Základní literatura: Ekumenický překlad, Alandovo vydání řeckého textu, případně i zmíněné komentáře. Vítány jsou referáty doplňující o novodobé interpretace. Zápočet se uděluje za referát nebo písemnou práci.

Zdeněk KRATOCHVÍL: UVEDENÍ K FILOSOFII

Anotace:

Sledování vztahů filosofie a ne-filosofie (tedy různých náboženství, literárních žánrů i oborů vědy) na příkladech z různých dob a prostředí. Rozdělení předná‘ek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. Co vlastně je filosofie? Může být filosofie výsadním polem pěstování bytostné moudrosti?

Studentům nefilosofických oborů FF se zaúpočítává jako splnění požadavku z filosofie. Doporučeno pro oborové studenty religionistiky. Způsob atestací stejný jako u kursu Z. Pince "Kořeny evropské tradice".

Atestace a literatura jsou stejné jako u krusů Zdeňka Pince a Jana Sokola.
Podmínky atestace pro studenty FF - IZV

Syllabus:

Zimní semestr:

Proč filosofie? Co je to filosofie? Není v ní europocentrismus (dokonce graecocentrismus)?

Tradiční pýcha filosofie: zvlá‘tní nárok na pravdu.
Je to první z věd, meta-věda, nebo to mezi vědou a ne-vědou?
Zákon tří stadií (Comte) a nauka o třech pohybech (Patočka). Co s tím?

Je pravda, že "filosofie hledá pravdu"? Proč občas (a kdy?) stojíme o "pravdu" a co tím vlastně myslíme?

Vzájemný soulad dvou výpovědí? Soulad výpovědi s věcí? Soulad věci s čímsi, o co v ní jde, nebo s jejím projevem? Zjevnost, neskrytost?
My‘lení a řeč. Pravda v různých diskurzech a žánrech. Pluralita literárních žánrů užívaných pro filosofii.

Antropocentrismus a antropomorfismus na‘eho my‘lení a vnímání. Paradoxy humanismu.

Co je "objektivní" a co je "subjektivní"?
"Transcendentální obrat" novověkého my‘lení obrat k "subjektu! a konstrukce "objektivní reality".
Postmoderní reakce na kult jediné "objektivní" pravdy, demaskování "morálního" hlediska.

Hledání životního tvaru: dá se najít jako hotový, nebo musí vyrůst, nebo je dán či vnucen?

Vztahy svobody a mezí. Tradice jako opora nebo okovy.
Vztahy tradice a náboženství, náboženství a filosofie. Náboženství jako základ společenství, jako soukromá záležitost. Ateismus.
Co je "náboženství". Jaká náboženství máme: podle počtu bohů, podle "zjevenosti", podle zajímavěj‘ích hledisek.

Náboženství: tabu, mana, kult (ritus), mýtus. Mýtus a cyklický čas.

Obnovování: vztah k počátku, původu, který je jiného řádu.
Běžná představa o lineárním čase, otevřeném filosofií, vědou, vírou.

Mýtus o Gilgamé‘ovi. Transkulturní motivy a analogie.

Mýtus knihy Genesis o Stvoření (Hexaemeron). Rozdíly od novodobého "kreacionismu".
Zvlá‘tnosti "Boha Stvořitele".

Dědictví starých náboženství Anatolie a egejské oblasti: obrazy Bohyně, krocení Býka, pole a pěstování. Revitalizace "pohanství"? Nevhodnost výrazu "pohanství".
Řecké náboženství, básně, divadlo a filosofie: Athéna, Apollón, Dionýsos, Hermés, Hádés.

Epos, mytologie, lyrika, tragédie, moudrost, filosofie (ale i komedie, román).

Mudrci a filosofie. Transkulturnost sapienciální vrstvy řady velkých náboženství. Obraz "probuzení". Dědictví ve filosofii: "vědomí", sebepoznání.
"Osoba" - význam (viz personalismus) a problematičnost (maska, pod osudem?). "Individualita" a "totožnost".

"Já" - rozhraní tajemství a sobectví, moudrosti a obratu my‘lení do sebereflexe.
Vědomí - z čeho vyrůstá a jak se utváří jeho struktura? Tělesnost osoby.

Fysis (příroda, přirozenost) a kultura.

Proměnlivost, mnohovýznamovost a uplývavost fysis. Její uchopování a pěstování, ale i destrukce a zapomenutí. Přirozenost, tělesnost, du‘e.

Filosofické dědictví mýtu o věčném návratu.

Emenace a koncentrace, mnohost a jednota, sestup (pád) a návrat, koloběh života, cyklus du‘e.
Obraz naru‘ené rovnováhy - nebo spí‘e rovnováhy v cyklu vychýlení z ní.
Co míníme slovem du‘e? Pojetí filosofie jako péče o du‘i.

Letní semestr:

Péče o du‘i a výchova, vzdělání.

Vzdělání a působnost řeči (náboženské, filosofické, ‘kolní, poetické, politické).
Paradoxy výchovy, vzdělání a učení (odkud se bere pravda a životní orientace).

Sókratés - zakladatelská legendární postava filosofie nebo kverulant a ironický tazatel?

"Porodnické umění" my‘lenek.
Síla otázky. Kde se vynucuje odpověď: ve ‘kole a při soudním ‘etření.
Hermeneutická otázka po předpokladech řečeného.
Platón - racionalista nebo mystik? Vztah my‘lení (nazírání duchem) a vnímání (prožívání).
Podobenství o jeskyni.

Podobenství o úsečce. Role "dialektiky" a "důkazu". Anamnésis.

Idea a ideály, Erós a sublimace. Krása.

Bůh, Dobro, smysl, účel. Výsostnost a upadlost těchto výrazů.

My‘lení analogií. Kdy lze rozpoznat mezi smyslem a náhodou?
Příčina a následek (účinek). Řetězce příčin?
Osud a determinismus nebo svoboda (nahodilá nebo účelná)?

Filosofie politika: utopie, "poradenství", konstruktivismus.

Filosofie jako metafyzika: role logiky.
Aristotelés: Jak se dělá pojem a jak se s ním zachází. Abstrakce a dedukce.

Co je to "důkaz". Jak se dělá tradiční věda do novověku (do zač.17.st.)?

Filosofie a vznik věd. Zvlá‘tní postavení geometrie. Proměna novověké vědy, role filosofie při ní a po ní. Pojem "redukce". Nárok vědy na platnou pravdu.
Kumulativní pojetí poznání, pojem "paradigmatu".
Pozitivistické a popperovské určení vědeckosti vědy.

Historická věda a vědomí dějin.

Dějiny filosofie a filosofie dějin (problematičnost obojího).
Vázanost dějin na vědomého člověka, kontinuita tradice.
Křesťanský mýtus dějin (Augustin) a jeho dědicové.
Dějiny nebo eschatologie nebo pokrok nebo evoluce?

Krize dějin nebo krize určitého mýtu o dějinách a krize latinské tradice?

Latinské pojetí fundace, instituce, tradice, autority.
Scholastické pojetí vzdělání.

Křesťanská tradice. Její zvlá‘tnosti (Boží milost, vůle). Její filosofické a theologické intepretace.

Rozli‘ení filosofie, theologie a religionistiky.
Krize křesťanské tradice a novověká i současná filosofie a věda. Ateismus.

Novodobé výzvy vědy filosofii: evoluce, astrofyzikální kosmologie, fyzika mikrosvěta, sociobiologie, kybernetika.
Jaké je "náboženství" dne‘ní doby?

Role různých náboženských tradic i ateismu, synkretismus.
Lze myslet životní orietaci v mediálním světě "informace" a reklamy?

L. KROPÁČEK: ISLÁMSKÁ FILOSOFIE A MYSTIKA

Anotace:

Dvousemestrová předná‘ka je určena pro posluchače arabistiky, turkologie, religionistiky, případně dal‘ích oborů. Zabývá se středověkou arabsko-islámskou filosofií (falsafa), zvlá‘tě tématy: pojmové vymezení a základní literatura; překlady antické filosofie a věd (aristotelismus, novoplatonství); velké postavy falsafy východního a maghribského cyklu; latinský aristotelismus "averroovský paradox", recepce Ibn Ru‘da u moderních arabských filosofů; Suhrawardi; isfahánská filosofická a teologická ‘kola a její vyústění do moderního ‘iitského my‘lení; charakter středověkých věd v islámské kultuře (zvl. medicína, biologie, fyzika, chemie; krátce o hermetických vědách). Zhruba od března se těži‘tě předná‘ky přesouvá k islámské mystice: vymezení pojmu súfismu a jiných forem islámské spirituality; přehled dějin súfismu; některá velká témata (tawhíd, láska, wahdat al-wudžúd a wahat a‘-‘uhúd); krize mystiky v moderním islámu a úvahy o Gellnerově tezi o dvojpólovosti islámu. Závěr předná‘ky bude věnován charakterizaci současného stavu islámského filozofického a mystického my‘lení. Literatura je vlmi rozsáhlá, bude uváděna postupně.

L. KROPÁČEK: SEMINÁŘ K ISLÁMU

Anotace:

Dvousemestrový seminář je určen pro posluchače orientalistických oborů a religionistiky. Vychází z rozboru vybraných částí Koránu (Fatíha, sútra ar-Rahmán, a‘-Šu'ará') a jejich srovnání s Žalmy, Lülingovou tezí o Urkoránu apod. V téže komparativní perspektivě se pak zabývá kulturně historickou analýzou koránských i postkoránských příběhů jednotlivých proroků, převzatých ze starozákonní, novozákonní nebo straoarabské tradice. V letním semestru se pozornost přenese více k modernímu islámu a diskuzi o závažných textech k tématům jako jsou islám a demokracie, lidská práva, ekonomika, současné filosofiké proudy, islámská revoluce, fundamentalismus, křesťansko-islámský dialog aj.

Od posluchačů se vyžaduje:

příprava referátů
vypracování seminární práce, zpravidla na témata z letního (moderního) okruhu.

Literatura je velmi rozsáhlá, bude posluchačům zadávána průběžně.

L. KROPÁČEK: KLASICKÝ ISLÁM

Anotace:

Předná‘ka je plánována na zimní + letní semestr. Je určena pro posluchače arabistiky, oboru dějiny a kultura islámských zemí, religionistiky a příp. dal‘ích. Řazení probíraných témat odpovídá monografii Duchovní cesty islámu: vznik islámu, Korán, islámská tradice (hadísy), věrouka, pět pilířů, islámské právo, etika, mystika, sekty. Předná‘ející vychází z předpokladu, že kniha je běžně dostupná a při předná‘ce jde podstatně dál za její text. Výklad o vzniku islámu, Koránu a hadísech zahrnuje i nové hypotézy a výklad o současných trendech studií. Výklad o právu si v‘ímá současných diskuzí o způsobu uplatnění ‘arí'y. podobně bude rozvinut výklad o súfismu. V závěru letního semestru bude věnována pozornost i současnému stavu a výhledům křesťansko-islámského dialogu.

Du‘an MACHOVEC: ŘECKÁ FILOSOFIE OD POČÁTKŮ DO PLATÓNA

Anotace:

Výklad uvedeného úseku řecké filosofie se zaměřuje předev‘ím na problematiku ontologickou a tu problematiku, která s ní úzce tematicky souvisí: kosmologie, gnoseologie, matematika, logika, psychologie. Dějiny této filosofie jsou vykládány v kontextu s dějinným pohybem Řecka, zejména Athén. Základním cílem předná‘ky je filosofická (částečně i filologická a historická) interpretace pramenných textů, a to zejména těch, u nichž lze předpokládat či dokonce doložit jistou dějinně filosofickou závažnost. Hlavním textovým východiskem bude v ZS sbírka Diels-Kranzova, v LS Platónovy spisy. Na vhodných místech je poukazováno na ohlasy řecké filosofie v pozděj‘í evropské filosofii a vědě až do doby nejnověj‘í. Cílem kursu je též poskytnutí informací o metodologii a technice práce v dějinách filosofie.

Četba:

Pramenná literatura:

Zlomky předsókratovských myslitelů. 1. vyd., Praha 1944, 2. vyd. Praha 1962
3-4 spisy Platónovy (v rozsahu cca 200 stran)
doporučeno - Diogénes Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. 1. vyd., Praha 1964, 2. vyd. Pelhřimov 1995

Odborná literatura:

dvě různé učebnice dějin antické filosofie (v rozsahu do Platóna)
doporučeno - Patočkovy práce o Sókratovi a Platónovi; sborníčky edice PomFil k antické filosofii, nakl. Oikúmené

Rozvrh 99/00

Dal‘í anotace

© Moskyt	Zpět na homepage	Aktualizováno: 5.1.2000