Rozvrh 99/00

Předchozí anotace

Četba:

Doporučená literatura:

• jakékoliv dějiny české literatury
• cokoliv od myslitelů od Husa, Chelčického přes Palackého až k Masarykovi a Patočkovi

Anotace:

Předná‘ka po I. ročníky a začátečníky v‘ech oborů.

Podmínky atestace pro studenty FFUK

Četba:

Doporučená literatura:

• cokoliv z mytologie (Homér; Illias; Vergilius; Aeneis; přehled řecké a římské mytologie)
• Platón: Obrana Sókratova; Symposion; Ústava)
• Aristoteles: Politika; Poetika; Etika Nikomachova
• Evangelium sv. Luká‘e, event. I. a II. kniha Mojží‘ova, Izajá‘; Žalmy
• Augustin; Vyznání aj.
• Goethe: Faust (I. díl) aj.
• Kant: Prolegomena ke každé pří‘tí metafyzice...; Základy metafyziky mravů aj.
• Marx: Ke kritice Hegelovy filosofie práva
• Masaryk, T.G.: Sebevražda; Česká otázka; Moderní člověk a náboženství; Světová revoluce; Hovory s TGM (Čapek) aj.
• Fromm, E. - Mít či být; Strach před svobodou; Člověk a psychanalýza; Budete jako bohové; Sen, mýtus a rituál aj.
• Lorenz, K. - Takzvané zlo; Odumírání lidskosti; 8 smrtelých hříchů aj.
• Riane Eislerová: Čí‘e a meč
• Jana Opočenská: Opodál stály ženy
• (+ cokoliv z feminismu)

Anotace:

Četba:

Povinná literatura:

• Losskij: Istorija russkoj filosofii
• Zeňkovskij: Istorija russkoj filosofii

Anotace:

Anotace:

Anotace:

Leto‘ní zaměření: OD INKARNACE K INFORMACI
U příležitosti přelomu tisíciletí předvést fenomén vědy z eschato-logické perspektivy: předvést sepětí vědy s celým druhým tisíciletím, vyvodit její počátek/početí z očekávání příchodu posledního, Třetího Věku 'Ducha a Pravdy' (XII.stol.) a pochopit tento chiliastic-ko-apokalyptický ráz a sóteriologi-cké (spásné) poslání vědy jako osudový vtisk (Pr-gung, imprinting): nejen zárodečná vývojová stadia vědy - jimiž procházela pod ochranou univerzitních zdí, v skrytosti alchymistických laboratoří, v tajných učeních mystiků a heretiků, v nevědomí umělců - ale i její různé dospělé a zralé podoby - včetně těch současných - jsou spojeny s perspektivou skonání věku a s vyhlí-žením věku nového, dokonalého - vyznačujícího se konečným, definitiv-ním stavem vědění, skutečnosti a společnosti - věku, který nám věda pomůže ustavit. Vědeckou podobu ('ekonomii') spásy vystihneme jako spásu skrze spiritualizaci skutečnosti a budeme ji sledovat na zduchovnění přírody: od její idealizce (dvorského uctivání ve XII. století Alanus, Étien), éterizace (převedení na světelnou povahu - vy-světle-ní: Grosseteste, R.Bacon aj., imitace (franti‘kánská spiritualita) a s ní související geomerizace - R.Bacon, Giotto etc.) a translite-race (pojetí přírody jako knihy, textu: Bonaventura, Lullus, Galileo - jako některé příklady dlouhé, dodnes živé tradice), přes projekci (malířská pespektiva: Alberti, Dürrer), matematizaci (Pico, Giorgi, Bruno, Dee a přes Descarta až k Einsteinnovi a Weinbergovi), mechanizaci (Galileo, Newton) až k její důsledné dematrializaci (odhomotnění) cestou formalizace, abstrakce, logizace. Současná devastaci (zpu-sto‘ení) přírody bude pochopena jako průvodní jev tohoto postupného odpřírodnění (denaturace) přirozené skutečnosti právě tak jako její současné nahrazení skutečností duchovní (mediální, komunikační), umělou (experimentální, syntetickou) a virtuální (informatickou). V eschatologické perspektivě se tak jeví věda jako spiritualita odpovídající Věku Ducha, jako náboženství 'exkarnace' (odtělesnění, jež je opakem křesťanské inkarnace), charakteristické pro na‘e, právě končící tisíciletí.

Primární zisk: setkání s tematy, souvislostmi a osobnostmi, v souvislosti s filosofií vědy opomíjenými a předvedení jejich klíčového významu pro vědeckou racionalitu a vědecké pojetí světa. Příklady: mystika, magie, astrolgie, alchymie, christologie (souvislost s prostorem!), očistec a odpustky (kvantifikace času!), kabala (formalizace, kombinatorika), architektura spojená s mystikou Šalomounova chrámu (Vitruvius, Giorgi, Alberti, Palladio), divadlem (Shakespeare, Inigo Jones), mnemotechnikou (Ars memoriae - Camillo, Bruno; umělá inteligence a znalostní inženýrství cf. Lullus, Kircher, Agrippa), vzývání a uctívání andělů (Dee, Kelley, rosenkruciánské manifesty, Valentin Andreae atp.).

Žádoucí (leč nevyžadovaný) cíl: pochopit z těchto a podobných setkání duchovní a metafysickou podstatu objektivní reality, nadpřirozenou povahu vědecké pravdy, zásvětní orientaci vědeckého poznání, mimetický (imitační) a legalistický způsob vědeckých postupů (metod), matematizaci světa jako založenou na imperativní ontologii a religio-nistický rozměr vědy jako 'negativního křesťanství', založeného na popření tělesnosti. + + +

Sylbus:

1. Preludium - exempla souvislosti vědy a eschatologie.
1. Bruno a Dee: legenda a ... bliž‘í přiblížení
2. Alchymie a astrologie: pozemská a nebeská orientace
2. Věk ducha a zrození historie
1. University: Paní Příroda a kosmogonie
2. Ioachym da Fiore: předpověď věku Ducha a vznik trinitátní dějinnosti.
3. Sv. Franti‘ek: zrození Božského Dítětě Novověku.
4. Spirituálové a učenci: heretici a hájemství pravdy
5. Roger Bacon: Zku‘enostní poznání, geometrické znázornění (figuratio geometrica), misijní poslání (mocenský imperialis-mus)
6. Raymundus Lullus: Ars magna - combinatoria stvoření a zjevení, protokabala, intelektuální imperialismus.
7. Symbolika počátků novověku: Pád Cařihradu (1453) a objevení Ameriky (1492) a heliocentrismus.
8. Corpus hermeticum a Platon: Ficino, Pico, Capnion - renesance jako hermetismus a humanismus
9. Magie a kabala - hermovská a saturnská orientace.
10. Umění paměti (Ars memoriae) a potlačení imaginace.
11. Perspektiva, architektura, divadlo - geometrizace světa.
12. Vědění jako inscenace: divadlo světa - theatrum mundi, anatomicum, chemicum...
13. John Dee - magie a matematika; moc čísel a znaků, vzývání duchů, andělský internet.
14. Renesance alžbětinská a rudolfinská
15. Kopernik, Tycho a Kepler - Jakub Boehme a Descartes
16. Newton - mechanika, alchymie, kabala: prostor jako makom - místo, tajemné jméno Boží
17. Pobělohorská normalizace; baroko jako hermetické residuum.
3. Průmět eschatologického ohlédnutí do současnosti:

s-c-i-e-n-tismus, postmoderna, sociobiologie, virtuální a mediální realita, krize vědotechniky a budoucnost vědění (ekologická podoba pobývání: svět jako domov), rehabilitace přírody a přirozenosti atp.. Passim: Exegeze hermetické ikonografie a symboliky.

Anotace:

• Seminář: Heidegger a Patočka
• Četba: Patočka: Kacířské eseje o filosofii dějin (1. a 2. verze)

Letní semestr 2000

• Seminář: Edmund Husserl o původu geometrie a francouzské ohlasy
• Četba: "O původu geometrie", in: Husserl: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie

Sylabus:

Četba:

Literatura k zimnímu semestru:

• Martin Heidegger, Der Zeitbegriff in der Geschichtswissenschaft, in: Zeitschrift für Philosophie und philosophische Kritik, CLXI (1916), str. 173 - 188, (a Gesamtausgabe, Bd. 1, str. 413 - 433)
• Martin Heidegger, Phänomenologische Interpretationen zu Aristoteles, in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 6 (1989), S. 237 - 274. Česky in: Filosofický časopis 1996, č. 1, str. 9-40
• Martin Heidegger, Ontologie: Hermeneutik der Faktizität, in: ders., Gesamtausgabe, Bd. 63, Frankfurt am Main, 1987
• Martin Heidegger, Der Begriff der Zeit, Hrsg. H. Tietjen, Tübingen 1989
• Martin Heidegger, Wilhelm Diltheys Forschungsarbeit und der gegenwärtige Kampf um eine historische Weltanschauung, in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften, 7(1992-93), S. 143 ff.
• Martin Heidegger, Sein und Zeit, Tübingen 1984
• Martin Heidegger, Wegmarken, Gesamtausgabe, Bd. 9, Frankfurt am Main, 1976
• Martin Heidegger, Logik als die Frage nach dem Wesen der Sprache, Gesamtausgabe,Bd. 38, Frankfurt am Main 1999
• Martin Heidegger, Einführung in die Metaphysik, Tübingen 1953
• Martin Heidegger, O pravdě a bytí, Praha 1993
• Martin Heidegger, Co je metafyzika?, Praha 1993
• Martin Heidegger, Konec filosofie a úkol my‘lení, Praha 1993
• Martin Heidegger, Básnicky bydlí člověk, Praha 1993
• Edmund Husserl, Philosophie als strenge Wissenschaft, in: ders., Aufsätze und Vorträge (1911 - 1921), Husserliana, Bd. XXV, Dodrecht 1987, S. 3 ff.
• Edmund Husserl, Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie, Husserliana, Bd. III/1, Haag 1976
• Jan Patočka, Péče o du‘i, svazek I. až VI. Archivního souboru sebraných spisů (samizdat)
• Jan Patočka, Péče o du‘i, svazek I. (Praha 1996) až III. (připravené pro Sebrané spisy)
• Jan Patočka, Phaenomenologica (připravené pro Sebrané spisy)
• Heinrich Rickert, Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, 2. umgearbeitete und vermehrte Auflage, Tübingen 1910
• Paul Ricoeur, Temps et récit, I. a III. díl, Paris 1983 a 1985
• Paul Ricoeur, Histoire et Verité, Paris 1990, třetí vydání
• Paul Ricoeur, La marque du passé, in: Revue de Métaphysique et de Morale 1998, Nr. 1, str. 7 - 31
• Paul Ricoeur, Das Rätsel der Vergangenheit, Stuttgart 1999
• Max Weber, Metodologie, sociologie a politika, Praha 1998

Sekundární literatura k zimnímu semestru Heidegger a Patočka:

• Charles R. Bambach, Heidegger, Dilthey, and the Crisis of Historicism, Ithaca und London 1995
• Jeffrey A. Barash, Martin Heidegger and the Problem of Historical Meaning, Dodrecht 1988
• Hermann Braun, Zum Verhältnis von Hermeneutik und Ontologie, in: R. Bubner, K. Cramer, R. Wiel (Hrsg.), Hermeneutik und Dialektik, II. Band, Tübingen 1970, S. 201 ff.
• John van Buren, The young Heidegger and phenomenology, in: Man and World 23 (1990), S. 239 ff.
• Francoise Dastur, La constitution ekstatique-horizontale de la temporalité chez Heidegger, in: Heidegger Studies II (1986), S. 97 ff.
• Francoise Dastur, Čas a druhý u Husserla a Heideggera, Praha 1992
• Francoise Dastur, Man and History, in: Annalecta Husserliana, Bd. XXI, Dodrecht 1986, S. 235 ff.
• Günter Figal, Die Intuition einer radikal historischen Philosophie. Sprache und Zeit in der Philosophie Martin Heideggers, in: Enno Rudolph, Heinz Wismann (Hrsg.), Sagen, was die Zeit ist. Analysen zur Zeitlichkeit der Sprache, Stuttgart 1992, S. 44 ff.
• Günter Figal, Heidegger zur Einführung, Hamburg 1992
• Günter Figal, Martin Heidegger. Phänomenologie der Freiheit, Frankfurt am Main 1991
• Hans-Georg Gadamer, Heideggers "theologische" Jugendschrift, in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 6(1989), S. 228 ff.
• Hans-Georg Gadamer (Hrsg.), Verité et historicité, Haag 1972
• Hans-Georg Gadamer, Hermeneutika a ontologická diference, in: týž, Člověk a řeč, Praha 1999, str. 138-151
• Carl Friedrich Gethmann, Philosophie als Vollzug und als Begriff. Heideggers Identitätsphilosophie des Lebens in der Vorlesung vom Wintersemester 1921/22 und ihr Verhältnis zu "Sein und Zeit", in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 4 (1986 - 87), S. 27 ff.
• Jean Greisch, Ontologie et temporalité, Paris 1994
• Marion Heinz, Zeitlichkeit und Temporalität, Amsterodam 1982
• Friedrich Hogemann, Heideggers Konzeption der Phänomenologie in den Vorlesungen aus dem Wintersemester 1919/20 und dem Sommersemester 1920, in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 4 (1986 - 87), S. 54 ff.
• George G. Iggers, Historicism: The History and Meaning of the Term, in: Journal of the History of Ideas, 56 (1995), Nr. 1, S. 129 ff.
• Christoph Jamme, Heideggers frühe Begründung der Hermeneutik in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 4 (1986 - 87), S. 72 ff.
• Friedrich Jaeger, Jörn Rüsen, Geschichte des Historismus, München 1992
• Filip Karfík, Dvojí pojem svobody u M. Heideggera, in: Reflexe 9 (1993), S. 2 - 1 ff.
• Filip Karfík, recenze I. svazku Sebraných spisů Jana Patočky, in Kritický sborník 1997
• Theodor Kisiel, Das Entstehen des Begriffsfeldes "Faktizität im Frühwerk Heideggers in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 4 (1986 - 87), S. 91 ff.
• Theodor Kisiel, Das Kriegsnotsemester 1919: Heideggers Durchbruch zur hermeneutischen Phänomenologie, in: Philosophisches Jahrbuch 99 (1992), Nr. 1, S. 105 ff.
• Theodor Kisiel, The Genesis of Heidegger's Being and Time, London 1993
• Ludwig Landgrebe, Faktizität und Individuation, Hamburg 1982
• Ludwig Landgrebe, Phänomenologie und Geschichte, Hamburg 1975
• Karl Lehmann, Christliche Geschichtserfahrung und ontologische Frage beim jungen Heidegger, in: O. Pöggeler (Hrsg.), Heidegger: Perspektiven zur Deutung seines Werkes, Königstein 1984, S. 140 ff.
• Andreas Luckner, Martin Heidegger. "Sein und Zeit": ein einführender Kommentar, Paderborn 1997
• Jan Patočka - Bibliografie 1928-1996, Praha 1997
• Karl Löwith, Heidegger - Denker in dürftiger Zeit, in: ders., Sämmtliche Schriften, Bd. 8, Stuttgart 1983, S. 124 ff.
• Karl Löwith, Mensch und Geschichte, in: ders.: Gesammelte Abhandlungen, Stuttgart 1960, S. 89 ff., česky in: Reflexe 16 (1996)
• Otto G. Oexle, "Historismus". Überlegungen zur Geschichte des Phänomens und des Begriffs, in: Jahrbuch 1986, Braunschweigsche Wissenschaftliche Gesellschaft, Göttingen 1986, S. 119 ff.
• Miroslav Petříček, Patočka: dějiny a fenomenologie, in: Reflexe 12 (1994), S. 2-1 ff.
• Milan Průcha, Über den Ansatz von Jan Patočkas Philosophie der Geschichte, in: Mesotes 2 (1993), S. 216 ff., česky in: Reflexe 14 (1995)
• Reflexe 16 (1996)
• Petr Rezek, Jan Patočka a věc fenomenologie, Praha 1993
• Frietjof Rodi, Die Bedeutung Diltheys für die Konzeption von "Sein und Zeit". Zum Umfeld von Heideggers Kasseler Vorträgen (1925) in: Dilthey-Jahrbuch für Philosophie und Geschichte der Geisteswissenschaften 4 (1986 - 87), S. 161 ff.
• Hans Ruin, Enigmatic Origins. Tracing the Theme of Historicity through Heidegger's Work, Karlshamn 1994
• Herbert Schnädelbach, Geschichtsphilosophie nach Hegel. Die Probleme des Historismus. Freiburg/München 1974
• Herbert Schnädelbach, Philosophie in Deutschland 1831 - 1933, Frankfurt am Main 1983, anglicky: Philosophy in Germany 1831 - 1933, Cambridge 1984
• Walter Schulz, Über den philosophiegeschichtlichen Ort Martin Heideggers, in: Philosophische Rundschau 1 (1953/54), S. 65 ff.
• T. Wren, Heidegger`s Philosophy of History, in: Journal of the British Society for Phenomenology 3, no. 2, str. 111 - 125

Anotace:

Seminář je zakončen zápočtem a je povinný pro studenty prvních ročníků religionistiky, jimž se započítává jako "Seminář k úvodu do religionistiky".

Sylabus:

1. Cíl a náplň semináře. Předpoklady. Požadavky na zápočet. Technika zpracování dat. Osobní bibliografie. Poznámky z četby.
2. Knihovny. Národní knihovna. Městská knihovna. Knihovna AV ČR. Knihovny ústavů AV ČR. Knihovny na FF. Knihovny jiných fakult UK. Ostatní knihovny.
3. Průběh heuristické analýzy. Postup při vytváření re‘er‘e. V‘eobecné encyklopedie. Oborové encyklopedie.
4. Religionistické slovníky. Religionistické encyklopedie. Encyklopedie jednotlivých náboženství.
5. Monografie. Bibliografie bibliografií. Speciální bibliografie. Books in print. On-line databáze.
6. Religionistické časopisy. Ulrich's international periodicals directory. On-line databáze časopisů. Internetové stránky religionistických časopisů. Elektronické časopisy.
7. Citační indexy. Ostatní re‘er‘ní pomůcky. Speciální indexy. ATLA Religious Database. Abstrakta a indexy disertací, konferencí a festschriftů.
8. Religionistické instituce a organizace (IAHR, AAR, RRA ...). Universitní centra studií (nástin dějin, současná situace a problémy). Konference. Bibliografické pomůcky. Informace na internetu (odkazy, metaindexy ...)
9. Způsob psaní seminárních, ročníkových, postupových a diplomových prací. Volba tématu. Výběr vedoucího práce. Tvorba osnovy. Formální členění.
10. Postup při psaní práce. Zpracování pramenů. Způsoby excerpce. Práce s osnovou. Dikce. Kdy citovat. Co do poznámek.
11. Formální náležitosti prací. ČSN ISO 690. Grafická úprava. Poznámkový aparát. Bibliografické citace. Transliterace. Sestavení bibliografie.
12. Rezerva.

Četba:

Literatura:

• ČSN ISO 690. Bibliografické citace. Obsah forma a struktura. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1996. 32 s.
• DAY, ROBERT A. How to write and publish a scientific paper. 4th ed. Cambridge : Cambridge Univ. Press, 1993. xiv, 223 p. ISBN 0-521-56541-3.
• ECO, UMBERTO. Jak napsat diplomovou práci. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1997. 271 s. ISBN 80-7198-173-7.
• HOLM, JEAN. Keyguide to Information Sources on World Religions. 1st ed. London : Mansell Publishing, 1991. xii, 259 p. ISBN 0-7201-2083-7.

Požadavky na zápočet:

1. Re‘er‘e

Co nejobsáhlej‘í soupis úplných bibliografických údajů ke zvolenému tématu, zpracovaný podle zásad ČSN ISO 690. Předpokládá se využití v‘ech probíraných cest k sestavení úplné re‘er‘e. Nad touto re‘er‘í proběhne stručná debata.
2. Dohledání pojmu

Vyhledat zadaný termín ve v‘eobecných, oborových či speciálních encyklopediích, v případě neúspěchu v dal‘ích vědeckých příručkách. Stačí stručná definice, možno sestavit z více zdrojů, nutno uvést prameny.
3. Výskyty termínů

Vybrat pět termínů charakteristických pro zvolené téma re‘er‘e a zjistit jejich výskyt v co největ‘ím počtu (alespoň v‘ak pěti) religionistických slovníků a encyklopedií. Výsledkem bude binární tabulka.
4. On-line databáze

Vybrat si jednu monografii, jeden pramenný text (v originálním jazyce) a jeden oborový časopis (nereligionistický) a k nim uvést jejich signatury zji‘těné ve třech on-line databázových knihovnách (jedna z nich musí být "Kongresovka").
5. Citační index

Ke zvolené monografii dohledat v citačním indexu co nejvíce recenzí, případně citujících prací.
6. Časopisy

Na internetových stránkách religionistických časopisů zjistit obsahy jejich nejnověj‘ích čísel a vybrat alespoň jeden oborový článek.

Rozvrh 99/00

Dal‘í anotace

© Moskyt	Zpět na  homepage	Aktualizováno: 5.1.2000